Milí přátelé!

 Už dlouho jsem se neozval, a vím, že čekáte na zprávy z mého písečného ráje, protože se vám jinak z Pákistánu dostává jen spousta strašlivých zpráv v televizi.

 Mám se jak obvykle lépe než si to zasloužím, protože Derekabad je okouzlující - pro mě stále ještě jako v první den. A vidím čím dál tím víc, co tady mohu dělat a proč mě Bůh zavedl sem - aspoň na pár let.

 Minulý měsíc jsem strávil hodně času mimo farnost: V Multanu byla 3denní konference o liturgii a pak jsem jel do Lahore, kde se konalo každoroční setkání všech oblátů v Pákistánu. V rámci toho setkání byli vysvěceni na kněze 4 mladí pákistánští obláti, takže poprvé jsou domorodci v převaze: 13 pákistánských kněží a 10 misionářů (6 ze Srí Lanky, 2 z Indonésie, 1 z Polska a já). Účastnil jsem se také 3 primicí.

 Ve farnosti začala postní doba. Každý pátek je křížová cesta ve všech našich 15 místech. Většinou je vede místní učitel, ale snažíme se, abychom do různých míst jeli aspoň občas také my kněží, katechista a br.Akmal, mladý oblát, který půl roku bude dělat svoji pastorační praxi zde v Derekabadu.

 O.Mukhtar, můj kaplan, pracuje velmi horlivě a obětavě pro naše školy. Usiluje o to, aby se naše English Medium School ve městě stala "High School" (tedy do 10. třídy), aby mohly holky dokončit školu v naší škole a nemusely po 8.třídě hledat jinou školu (Máme i chlapce v naší škole, ale jen do 8.třídy, pro vyšší ročníky koedukativní systém není povolený v této islámské společnosti). Chceme také školu ve farním areálu vést aspoň do 8.třídy, protože kvůli velké vzdálenosti do města - 7 km pěšky v tomto horku - většina dětí končí školu po 5.třídě.  O.Mukhtar začal v naší největší vesnici doučovací středisko ("Tution center"): Každý večer pomáhají 3-4 učitelé z našich škol dětem(většinou děvčata), které by jinak chodily 3 km do městečka, odkud by se vracely jen za tmy.

 Co se týká boje o půdu, objevila se jiskra naděje, protože přijel 4.ledna tohoto roku do naší farnosti ministr pro menšiny a lidská práva v provinční vládě. Je křesťan a slíbil, že bude dělat, co bude v jeho moci. Ale v únoru provinční vláda padla... Hledáme teď jiné cesty, např. najmout opravdu dobrého právníka, aby vybojoval v Nejvyšším Soudu uplatnění různých rozhodnutí z minulosti, která tehdy bojkotovali místní úředníci. Jsme v časové tísni, protože víme ze spolehlivých zdrojů, že někteří velkostatkáři a další bohatí lidé připravují doklady, aby mohli v několika našich obcích urvat půdu od našich lidí, kteří jsou v podstatě jen ilegální okupanti půdy, a to někteří už 35 let.

 Minulou sobotu se mlátili 2 bratři za účasti svých rodin kvůli sporu o kousek půdy holemi a cihlami. Někdy se tu valí na nás každý den nové pohromy. Chce to, abychom si v každé situaci zachovali chladnou hlavu a nenechali se strhnout nějakými emocemi, a zároveň abychom dělali co dělat můžeme, ne méně a také ne více. Např. onu minulou sobotu to znamenalo, že jsme my kněží navštívili spolu s katechistou obě rodiny a naslouchali jim a modlili se s nimi, aniž bychom řešili, kdo je v právu a kdo začal. Náš Justice-and-Peace pracovník strávil tehdy celý den s nimi a zprostředkoval - spolu s dalšími lidmi z obce- určité smíření na základě zdejších zvyklostí o významu vesnického společenství.

 Můj dopis začíná být zdlouhavý, ale představuje dobrý přehled o našich zdejších činnostech a bolestech. Ale věřím, že z toho dopisu vyciťujete aspoň trochu i radost nás kněží, že můžeme našim chudým lidem být užiteční a prospěšní.  Věříme, že se my všichni - pastorační tým a nám svěření lidé -  přibližujeme našemu Pánu, když takto jdeme navzdory všem těžkostem dopředu.

Přejeme vám všem milostiplnou dobu postní,

                       o.Günther, o.Mukhtar, br.Akmal a katechista Emanuel Abbas