Dopis

Thu, 19 Mar 2009 20:14:13 +0100

Drazí přátelé!

Dlouho jsem se neozval. Jak obvykle jen různé zprávy z Pákistánu, které Vás znepokojují, motivují mne k psání.

Různé události se nás tady v Chowk Sawar Slaheed skoro netýkaly. Jen když jsem jezdil minulý týden do Multan, jsme zastavili krátkou dobu, poněvadž objiždění města bylo blokované, aby byl zadržován takzv. „dlouhý pochod“ právníků a ligy muslimů (N-skupina). Ale s naším terénním vozidlem našli jsme svou cestu do města přes polní cesty a vesnice…

Samozřejmě týká se to celou zemí. Ale jako každá krize může to také znamenat změnu k dobrému. Ohrožení extremisty může pro dlouhou dobu motivovat muslimy k tomu, aby žili jiný islam než talibany a aby z novu našli tradici Sufi, která má hluboké kořeny v Pákistánu. Jen zbraně nemohou řešit tento problem.

V hádce politických stran našli kompromis, doufáme, že bude trvat několik čas. Demokracie potřebuje proces učit se v celém společenství. Když se díváme na Evropu v první polovině 20.století, vzpomínáme, že se i my učili jen skrze (přes) hořké zkušenosti.

Pro nás v Derekabadu návrat provinční vlády, která padla minulý týden, je dobrá zpráva. 4.ledna provinční ministr pro menšiny a lidská práva (Muslim liga, N-skupina), navštívil naši farnost. Je křesťanem a chce naším lidem pomáhat, aby dostali tu zemi jako majetek, kterou už 35 let obdělávají. P.Mani, předseda národní komise pro spravedlnost a mír v rámci biskupské konference, ho pozval a přivedl.

Příští Týden budeme mít setkání ve všech naších vesnicích, abychom informovali lidi a motivovali, aby každá rodina platila 200,- euro po žně pšenice. Táta žeň začne za týden nebo za dvou týdny a jen v této době mají lidé peníze pro velké výdaje. Peníze mají být pro splátka, až přijde od provinční vlády rozhodnutí, a lidé musí tu zemi koupit od státu, doufáme, že bude jen malá cena. K tomu Přijdou ještě jiné výdaje.

Toto všechno znamená samozřejmě „bolení hlavy“ pro nás“ Risk, poněvadž jen můžeme doufat, aby to klapalo. A je také velká odpovědnost, se starat o tolik peněz, a peněz chudých.

Dnes píšu jen o „světském“. V tomu je i spiritualita, protože je to odvaha a čin víry, kterou uděláme, protože Bůh nás postavil na to místo v této době, a chceme doplnit naše poslání v důvěře v Bohu, který je věrný a dává ke každému úkolu, který nám svěřuje, i nutnou pomoc a milost.

Samozřejmě jsou jiné zprávy: Ohrožování mafií země, křížové cesty v pátku postní doby ve vesnicích, někdy konflikty mezi křesťany, naše komunita, pro kterou je bratr Akmal, náš bohoslovec, velké obohacení, Kněžské svěcení čtyř pakistanštých oblátů a jejich primice, intensivní práce mého nového kaplana P.Mukhtara Alama pro školy (např. škola Pí.Marie ve farnosti teď se pokračuje do 8.třídy, předtím většina dětí přestala chodit po 5.třídy, protože je 7 kilometrů do příští školu, a musí chodit pěšky a je horko.)

Ale dneska nemáme čas pro delší zprávy. Jen detail: Přítomnost studenta bratra Akmala v rámci jeho šestiměsíčního pastoračního praktika není jen pomoc pro pastorace a školu (učí také ve farní škole Pí.Marie) ale je i nějaké obnovení pro mne: Čteme spolu řeholi naše kongregace, hovoříme o tom, a navštívíme spolu lidi, co jsem zanedbal v minulém roku. čerpání naších duchovních pramenů ale i osobní kontakt s lidmi nám bez rozdílu svěřěními zároveň spojí se „zemí“i motivuje.

V modlitbě spojení s Vámi

pastorační tým v Derekabadu:P.Guenther, P.Mukhtar Alan, Br.Akmal a katechista Emanuel Abbas.

Dopis

Mon, 9 Mar 2009 09:18:11 +0100

Milí přátelé!
Už dlouho jsem se neozval, a vím, že čekáte na zprávy z mého písečného ráje, protože se vám jinak z Pákistánu dostává jen spousta strašlivých zpráv v televizi.
Mám se jak obvykle lépe než si to zasloužím, protože Derekabad je okouzlující - pro mě stále ještě jako v první den. A vidím čím dál tím víc, co tady mohu dělat a proč mě Bůh zavedl sem - aspoň na pár let.
Minulý měsíc jsem strávil hodně času mimo farnost: V Multanu byla 3denní konference o liturgii a pak jsem jel do Lahore, kde se konalo každoroční setkání všech oblátů v Pákistánu. V rámci toho setkání byli vysvěceni na kněze 4 mladí pákistánští obláti, takže poprvé jsou domorodci v převaze: 13 pákistánských kněží a 10 misionářů (6 ze Srí Lanky, 2 z Indonésie, 1 z Polska a já). Účastnil jsem se také 3 primicí.
Ve farnosti začala postní doba. Každý pátek je křížová cesta ve všech našich 15 místech. Většinou je vede místní učitel, ale snažíme se, abychom do různých míst jeli aspoň občas také my kněží, katechista a br.Akmal, mladý oblát, který půl roku bude dělat svoji pastorační praxi zde v Derekabadu.
O.Mukhtar, můj kaplan, pracuje velmi horlivě a obětavě pro naše školy. Usiluje o to, aby se naše English Medium School ve městě stala "High School" (tedy do 10. třídy), aby mohly holky dokončit školu v naší škole a nemusely po 8.třídě hledat jinou školu (Máme i chlapce v naší škole, ale jen do 8.třídy, pro vyšší ročníky koedukativní systém není povolený v této islámské společnosti). Chceme také školu ve farním areálu vést aspoň do 8.třídy, protože kvůli velké vzdálenosti do města - 7 km pěšky v tomto horku - většina dětí končí školu po 5.třídě. O.Mukhtar začal v naší největší vesnici doučovací středisko ("Tution center"): Každý večer pomáhají 3-4 učitelé z našich škol dětem(většinou děvčata), které by jinak chodily 3 km do městečka, odkud by se vracely jen za tmy.
Co se týká boje o půdu, objevila se jiskra naděje, protože přijel 4.ledna tohoto roku do naší farnosti ministr pro menšiny a lidská práva v provinční vládě. Je křesťan a slíbil, že bude dělat, co bude v jeho moci. Ale v únoru provinční vláda padla... Hledáme teď jiné cesty, např. najmout opravdu dobrého právníka, aby vybojoval v Nejvyšším Soudu uplatnění různých rozhodnutí z minulosti, která tehdy bojkotovali místní úředníci. Jsme v časové tísni, protože víme ze spolehlivých zdrojů, že někteří velkostatkáři a další bohatí lidé připravují doklady, aby mohli v několika našich obcích urvat půdu od našich lidí, kteří jsou v podstatě jen ilegální okupanti půdy, a to někteří už 35 let.
Minulou sobotu se mlátili 2 bratři za účasti svých rodin kvůli sporu o kousek půdy holemi a cihlami. Někdy se tu valí na nás každý den nové pohromy. Chce to, abychom si v každé situaci zachovali chladnou hlavu a nenechali se strhnout nějakými emocemi, a zároveň abychom dělali co dělat můžeme, ne méně a také ne více. Např. onu minulou sobotu to znamenalo, že jsme my kněží navštívili spolu s katechistou obě rodiny a naslouchali jim a modlili se s nimi, aniž bychom řešili, kdo je v právu a kdo začal. Náš Justice-and-Peace pracovník strávil tehdy celý den s nimi a zprostředkoval - spolu s dalšími lidmi z obce- určité smíření na základě zdejších zvyklostí o významu vesnického společenství.
Můj dopis začíná být zdlouhavý, ale představuje dobrý přehled o našich zdejších činnostech a bolestech. Ale věřím, že z toho dopisu vyciťujete aspoň trochu i radost nás kněží, že můžeme našim chudým lidem být užiteční a prospěšní. Věříme, že se my všichni - pastorační tým a nám svěření lidé - přibližujeme našemu Pánu, když takto jdeme navzdory všem těžkostem dopředu.

Přejeme vám všem milostiplnou dobu postní,

o.Günther, o.Mukhtar, br.Akmal a katechista Emanuel Abbas

Dopis

Mon, 29 Sep 2008 22:21:14 +0200

Mili pratele!

Domnivam se, ze jsou v techto dnech kvuli atentatu a smrti ceskeho velvyslance v Islamabadu noviny plne zprav o Pakistanu. Proto to bude vhodne, kdyz se konecne ozvu, abyste vedeli, ze jsme zde v poradku.
V nasi oblasti je jak obvykle klid a zadne pumove utoky se tu nedeji. Mame jine problemy. Rikal jsem Vam behem sve dovolene, ze krestane jsou tu “obcane 2.tridy”. Prave toto jsme v poslednich mesicich zakusili.
2 divky (10 a 13 let) byly uneseny a teprve po dva a pul mesicich – po mnoha soudnich jednanich - byla aspon mensi vracena. Policie a mistni poslanec drzi naprosto s unosci.
V Azizabadu-Sadiqabadu, vychodni casti farnosti,se snazi vyhanet nasi lidi, aby uvolnili misto pro vojaky v duchodu. 3.000 stromu a stromku bylo skaceno, nekolik vodnich cerpadel ukradeno a prameny zasypany, jeden dum spaleny. Policie odmita napsat zatykac. Kdyz nekdo jim vycital, ze neplni svoji povinnost, policejni dustojnik odpovedel: Ty jsi krestan – ty nam nemuzes udelat vubec nic.
Zaroven je ve vsem tomto trapeni take videt svetlo a Bozi milost: Nase krestanska komunita drzi ted vic pohromade a take znepratelneni lide dokazi spolu pracovat.
Jinak se snazime pokracovat ve sve praci ve farnosti a pro skoly. Jsme ted tady 3 oblati. Pripojil se k nam jahen. Shromazdujeme lidi k modlitbe ruzence a bohosluzbe slova po domech. Prinasi to plody. Chodi pak vic lidi do kostela. Zaroven si pritom vic uvedomuji, ze to vsechno stale jeste hodne zavisi na katechistovi anebo knezich – kdyz tam nejdeme, lide se nesejdou. Pritom to byla iniciativa lidi, kteri zacali katechistu zvat do svych domu, kdyz nekdo z nich byl vazneji nemocny, a zvali i sousedy k modlitbe.
Zvlastni zkusenost jsem udelal v Mariamabadu, narodnim poutnim miste. Seslo se tam letos na 3 denni pout 600.000 poutniku, mezi nimi take mnoho muslimu. Samozrejme tam byva i obrovske mnozstvi stanku…Zucastnil jsem se bohosluzeb, ale z ostatniho program (vystoupeni deti, divadlo, atd.) nevim nic, protoze bud’ jsem zustal na fare a bavil se s knezimi z ruznych diecezi anebo – kdyz jsem sel ven, abych se podival na program- byval jsem behem kratke doby obklopen lidmi, kteri zadali modlitbu a zehnani vkladanim rukou.
Minuly tyden probihala 3denni duchovni obnova na tema:”Udelej poust zahradou”. Usporadal to P.Emmanuel Asi, jeden z nejvyznamnejsich teologu zde v Pakistanu. V techto dnech uplynulo 150 let od narozeni bl.Charles de Foucaulda. Prisli nejen 2 knezi a Male Sestry Jezisovy a Mali Bratri, ale take 24 laiku, takze jich bylo 32. Byl jsem ja a jahen tyto tri dny bez vlastniho pokoje, protoze tu nejsme zatim vybaveni na takove skupiny. Hoste byli velmi spokojeni. Pro vetsinu to byl prvni pobyt v takove oblasti poustni.
Pro mne osobne to bylo velke povzbuzeni. Zaroven to byla take priprava na pout za mesic, protoze jsme udelali mnohe drobne upravy a opravy pro tento program, ktere bychom jinak zacali zase jen v posledni chvili pred pouti.
Vymenujeme take cihle v arealu pred nasi Lurdskou “jeskyni”, protoze se na nich uz nedalo sedet v pohode. Jinak probihaji stavebni prace v jine vesnici, kde koupila kongregace pozemek pro skoly. Musime tam co nejdrive dokoncit zidku kolem pozemku, aby pudu nahodou neobsadil nekdo jiny pres noc.
Sam citim, ze mi ta cestina tak automaticky “nepada z pera” jako drive a musim hledat slova. Presto moje srdce je s Vami. Kdyz se mne nekdo pta o mem zivote, pak se zminuji vzdycky o svem pobytu u Vas, takze mnoho lidi si mysli, ze jsem Cech. Napr. v techto dnech mi zavolal knez, aby mi vyjadril soustrast nad smrti “Vaseho” velvyslance.
Nejak pocituji ted vic nez drive urcitou vzdalenost od Evropy, protoze to jsou dva velmi rozdilne svety, a vim, ze vlastne nemuzete rozumet, o cem jsem Vam vypravel ci pisu. Presto zustavame v uzkem spojeni, protoze jsme spolu prozili leta, ktera se nedaji zmazat, a take proto, ze se snazime zit evangelium kazdy na svem miste.
Pan at Vam na ceste zehna!
Vas o.Gunther