Dopis

Thu, 5 May 2011 21:05:08 +0200

Milí přátelé!
Srdečně vás zdravím z naší farnosti Derekabad v Pákistánu!
Derekabad znamená Derekovo místo či vesnice. O. Derrick Masqita byl diecézní kněz, který roku 1975 pozval křesťany z celého Pákistánu, aby zde zúrodnili poušť a takto získali svou vlastní půdu. Roku 1985 sem přišli obláti a vybudovali nejen kostely a školy, ale dělali rovněž rozvojovou práci a pomáhali lidem postavit se na vlastní nohy.
Středem naší farnosti je poutní místo Panny Marie Lurdské, kde se nachází i fara a jedna škola. Každý rok se tu koná třídenní pouť, na kterou přicházejí tisíce lidí.
Při mé poslední návštěvě jste naši práci velkoryse podpořili. S touto vaší pomocí rozšiřujeme právě v těchto týdnech naši největší školu ve městě. Byla minulý rok státem zaregistrovaná jako „High School“ (tedy až do desáté třídy) a těší se veliké oblibě i mezi muslimy. Tento rok dosáhla tato škola nejlepších výsledků mezi všemi školami v celé oblasti. Ale nezanedbáváme ani Urdu Medium školy: Tento rok jsme v Azizabadu, což je nejchudší oblast farnosti, s pomocí rakouských přátel důkladně opravili jednu školu a s pomocí Mariánského Misijního díla Rakouska nahradili jednu polorozpadlou kapli, která sloužila rovněž jako škola, novou a krásnou budovou.
Naši křesťané dosud nedostali svou půdu do vlastnictví (vlastnická práva) a stávají se proto často obětí muslimských sousedů, kteří jim odeberou pole. Najali jsme špičkového právníka a začali soudní proces. Částečným úspěchem je, že se nám dostalo usnesení, že se až do rozhodnutí soudu nesmí nic měnit na daných poměrech, takže naši lidé jsou prozatím chráněni před násilným vyvlastněním. Právník bere od našich lidí ani ne polovinu obvyklé částky, a tyto peníze naši lidé sami nasbírali.
Vidíte, že vaše pomoc se zapisuje jako proměna života lidí na okraji společnosti. Lidí, kteří jsou našimi bratry a sestrami v Kristu. Za to vám děkujeme a modlíme se za vás!

Vaši vděční o. Günther a o. Mukhtar Alam

Dopis

Tue, 19 Apr 2011 17:00:56 +0200

Mili pratele!
Tato fotka ukazuje "poustevnu" Malych Sester Jezisovych v Multanu. Bydli v jedne ulicce s michanym obyvatelstvim - ziji tam jak krestane tak i muslimove. Kazdy den prichazeji deti na kratkou navstevu, kdyz se vraceji ze skoly. Take mnoho dalsich navstevniku klepe na jejich dvere.
Reholnice postavily tento pokoj na strese sveho domu, takze se kazda sestra muze zde pravidelne na jeden, dva dny uchylit do samoty k modlitbe.
Kazdy z nas potrebuje si najit takove misto ve svem pokoji, ve svem dome nebo nekde v blizkosti, abychom byli cas od casu sami se svym Panem. Je zivy, nas nejlepsi pritel, jediny, ktery nam muze dat trvale stesti, jediny, ktery nas muze ucit lasce, bez ktere nemuzeme byt stastni ve vlnobyti tohoto sveta.
Pan at vam vsem zehna!
Vas o.Gunther

Dopis

Sun, 21 Nov 2010 08:38:34 +0100

Milí přátelé!

Už jsem zase dva a půl měsíce "doma" v Pákistánu. I když mi to zahřálo srdce, když jsem byl u vás a mohl jsem se setkat s tolika přáteli, s vámi, kteří jste mi prokazovali svou lásku a náklonnost, dokud jsem pracoval u vás a také teď, když sloužím chudým v Pákistánu - moje místo je nyní tady v Derekabadu.

Tyto měsíce byly plné práce a starostí o svěřené stádo, do kterého patří naši křesťané, ale i muslimové a hinduisté, kteří byli postiženi povodněmi. Právě dnes pojedu do Kot Addu, města u řeky Indus, které bylo zaplavené, abych tam sloužil mši sv. Na cestě tam navštívím jednu hindskou vesnici, kde budujeme domy, protože ona vesnice byla úplně zničena vodou. Okolo této vesnice vede asfaltová okreska, ze které chybí pěkný kus: velká voda strhla celou silnici i násyp, na kterém byla zbudována! S takovou silou přišel příval do této oblasti! Dnes pojedeme s katechistou také do další hindské vesnice, o které jsme doposud nevěděli. Poprosili nás, abychom se podívali i na ně.

Naši křesťané byli velkou vodou postiženi méně, protože většina z nich bydlí v poušti, poměrně daleko od řeky. Přesto pociťují i oni následky oné katastrofy. Nejenže kvůli dlouhým a silným dešťům spadly střechy a někdy celé domky (naši lidé bydlí totiž v hliněných domcích), anebo byly aspoň značně poškozeny, ale všeobecně šly také nahoru ceny a mnozí ztratili zdroje příjmů: úroda byla zničena, trhy, kde mnozí křesťané pracovali jako nádeníci, jsou kvůli tomu víceméně prázdné.

Jinak se mám dobře. Od mého návratu jsem si jen málo odpočinul. Celý den jsme na cestě a často, když se pozdě vracíme, lidé tady na nás před farou už čekají. Minulý týden jsem jel na exercicie. Tam jsem si konečně mohl odpočinout a teď se cítím mnohem lépe. Potkal jsem mladého salesiána ze Slovenska, který pracuje také v Pákistánu. Užili jsme si, když jsme mluvili "československy"! O. Stanislav Miko mluvil slovensky, já česky - celé 2 hodiny, ve kterých jsme si vyměnili své zkušenosti z misijní práce, ale také jsme si oživili vzpomínky na domov ...

V jedné hindské vesnici jsem si všiml, že děti jsou docela špinavé, i v obličeji. Snad kvůli těžkým podmínkám, protože doteďka žijí ve stanech a ne všichni mají vodní čerpadlo anebo aspoň ruční pumpu. Naši malí křesťané bývají čistí, aspoň do určité míry, jak je to možné u dětí, které se většinou ve dne toulají a hrají si anebo hlídají kozy. Ale jsou šťastné.

Přeji vám hodně radosti z dělání radosti druhým! Hodně vám také děkuji za vaše hojné dary, kterými jste mně a mně svěřenému lidu pomohli!

Váš vděčný o. Günther