„Postní zkušenost“

Nedávno jsem se v Římě účastnil události zaměřené na jeden projekt týkající se spolupráce mezi tímto městem a Kinshasou. Jejím iniciátorem je COMI, sekulární institut napojený na obláty. Vynikající konžský orchestr hrál africkou hudbu, vyslechli jsme si básně o Kongu; slyšeli jsme také svědectví dvou mladých Italů, kteří strávili určitý čas v Kongu, aby napomohli rozvoji zdravotního centra, které je také předmětem celého projektu.

Program zahrnoval i přednášku jednoho lékaře, která se mě osobně velmi dotkla. Lékař přitom vycházel ze své zkušenosti ne z Konga, ale z angolské Luandy a vyložil nám různé podoby malnutrice (nesprávné a nedostatečné výživy, podvýživy – pozn. překl.), její léčbu a prevenci. Jeho přednáška ale překročila rámec nezbytný jen k pochopení daného tématu. Ale o co tedy šlo? Bylo jasné, že onen lékař nechtěl jen jednoduše vysvětlit situaci z lékařského hlediska, ale chtěl se dotknout našich srdcí.

V celém programu, snad kromě slov několika písní, nebyla vůbec zmínka o náboženství, přesto jsem si v určité chvíli uvědomil, že všechno perfektně odpovídalo postní době. Tak se tato zcela světská událost stala dokonalým postním cvičením! Přítomnost velikonočního tajemství byla během přednášky o výživě zcela zřejmá, a tak se zdálo, že ten, kdo k nám promlouval, nebyl jen nějaký lékař, ale Bůh a Otec Ježíše Krista, který se nám snažil předat nejen nějaké informace, ale vlastního Ducha, Ducha soucitu, lásky a solidarity.

Půst bychom mohli definovat jako čas, v němž se učíme poslouchat a vidět jiným způsobem. Tím, že si něčeho odřekneme, že se ztišíme a více zpozorníme, se naše uši a oči otevřou skutečnostem, které nám obvykle unikají. Na naše blízké se začneme dívat jinak, vidíme je v novém světle; rozhovory, při nichž nepadne o Bohu žádná výslovná zmínka, nám začnou odhalovat Pánovu tvář; a slova a symboly v liturgii mohou do našeho nitra proniknout hlouběji.

Rád bych vám uvedl ještě dva příklady. První: kdosi mě upozornil na to, že omluvy, které předložil Tiger Woods, nejlepší golfista na světě, obsahovaly poselství k postní době. Onoho dne Woodsovy omluvy zabraly 10 minut večerních zpráv stanice BBC! Opravdu, jeho slova, i přes všechnu tu možnou dvojsmyslnost, kterou tento druh tiskových konferencí s sebou nese, hovořila o změně smýšlení a o životu, který bychom chtěli všichni během postu změnit.

Druhý příklad jsem vybral z liturgie. Před nedávnem zaujal mou pozornost oltář, jednoduše oltář sám o sobě. Co vidíme na tomto tak zvláštním stole? Pokládáme na něj obětní dary, které budou proměněny a sdíleny; oltář tedy představuje naše srdce. Odkazuje také na Krista a připomíná jeho stolování v Betánii nebo v Zacheově domě, jeho Poslední večeři a oltář kříže. Je předzvěstí i té konečné hostiny všech národů.

A teď si uvědomuji, že to, co jsem napsal výše v tomto textu, jsou vlastně prvky už tradičně patřící k postu: půst (odříkání a ticho), almužna (podporovat nemocnici a bojovat proti podvýživě) a modlitba (liturgie). Během přednášky onoho lékaře jsem také pochopil, že naše příprava na oslavu velikonočního tajemství neznamená, že bychom měli dělat nějaké velké množství zvláštních věcí. Může znamenat, že jich budeme dělat méně, abychom tak mohli jít  více do hloubky. Právě ztišením, nasloucháním, bdělostí a modlitbou se stáváme citlivějšími, a lépe tak můžeme zachytit Boží přítomnost v událostech všedních dní. Bůh má totiž více způsobů jak se dotknout našich srdcí a jak je proměnit.

o. Wilhelm Steckling, OMI

generální představený