O. George ROY, OMI vykonává v chicagské arcidiecézi jednu z nejzajímavějších a také nejobtížnějších služeb. Je farářem ve farnosti s dvěma kostely a dvěma odlišnými komunitami věřících.

Historická farnost sv. Malachiáše se nalézá v západní části města. V roce 1940 se sv. Malachiáš stal ve městě první katolickou farností pro Afroameričany. Afroamerická komunita tam slaví své bohoslužby i dnes.

Jen o několik minut chůze níž, na téže ulici, je druhý kostel: Nejsvětější Krve Páně. Mše se v něm slaví už víc než 100 let. Po desetiletí bylo zde hlavní společenství pro Afroameričany z Chicaga. Dnes je ale celá zdejší komunita hispánská.

« Vůbec nejsme obvyklou, typickou farností, říká o. George; každou neděli ráno začínám tím, že slavím mši sv. v angličtině pro Afroameričany, a pak sejdu kousek po ulici, abych slavil Eucharistii ve španělštině pro hispánské farníky. »

Nedělní Mše se v kostele sv. Malachiáše účastní jen asi šedesát osob, ale její dopad na komunitu je mnohem hlubší. Sv. Malachiáš má také základní školu pro 250 žáků. Jsou to všichni Afroameričané a většina z nich nejsou katolíci. 90% z nich pochází z neúplných rodin; kolem 97% žáků dostává jídlo zdarma nebo se slevou. Většina rodin je také podporována různými stipendii, příplatky a jiným druhem finanční podpory. O. Georges se spolu se zaměstnanci školy u sv. Malachiáše snaží, aby udrželi pro lidi sužované bídou, nezaměstnaností a výtržnostmi gangů vynikající úroveň výuky. V posledních letech si násilná činnost vyžádala smrt i několika studentů školy sv. Malachiáše.

Jinou důležitou službou ve farnosti je „lidová polévka“, služba zajišťovaná Misionáři lásky. Tuto službu založila před 25 lety sama Matka Tereza. Ve zdejší kuchyni se stravuje na 200 lidí denně. Dostávají jedno jídlo v polovině dopoledne. 1000 lidí měsíčně pak dostane jídlo ze zdejších zásob. Dále je zde také azylový dům pro ženy bez domova a děti.

Ačkoli se nalézá jen o několik bloků dál, vypadá farnost Nejsvětější Krve úplně jinak. Farnost čítá téměř 500 lidí; kostel je tedy v neděli obvykle zcela plný. Mše sv. se slaví vždy ve španělštině, protože většina farníků jsou přistěhovalci z Mexika.

Škola u Nejsvětější Krve je už několik let uzavřena, ale budova i nadále slouží rozličným aktivitám pro přistěhovalce a mládež.

O. George říká, že se mu tahle různorodost činností moc zamlouvá. Od r. 1973, kdy se stal knězem, pracoval v mnoha odlišných prostředích včetně farnosti, školy, semináře a poutních míst. První obedienci získal na Haiti, kde pracoval 20 let. Po krátkém období, kdy působil jako kaplan v Lincolnu, ve státě Maine, byl jmenován ředitelem poutního místa sv. Josefa v Lowell, ve státě Massachussetts. V r. 1988 byl přeložen do bostonské arcidiecéze, kde až do r. 2006 působil jako duchovní správce haitské komunity.

V r. 2007, po krátkém sabatním roce věnovaném studiu španělštiny, byl o. George poslán jako farář k sv. Malachiášovi. « K tomu, aby člověk v tomto náročném povolání vytrval, je třeba tří věcí: především hlubokého vztahu ke Kristu, pak velké lásky k lidem, ke kterým jsme posláni, a zatřetí podpory rodiny, přátel a spolubratří. Bylo pro mě velmi obdařující moci pomáhat lidem zde v Chicagu růst ve víře, považuji za svou výsadu to, že jsem mohl být v životech lidí nástrojem Božího pokoje a jeho lásky. »

(Oblate World, USA, červen 2010)