DVĚ RADOSTNÉ ZPRÁVY

Fri, 3 Sep 2010 13:56:29 +0200

Věčné Sliby (31/08/2010 - Kamerun)

Od 12. července se po celý měsíc připravovalo v Yaoundé, hlavním městě Kamerunu, dvanáct mladých oblátů na své věčné sliby: dva jsou z Konga, dva ze Senegalu, dva ze Zambie a šest z Kamerunu. Tři z nich jsou bratři, ostatní by měli být následně vysvěceni na jáhny a pak přijmout i kněžské svěcení.

Své věčné sliby pak všichni složili 15. srpna v oblátské farnosti Oliga v Yaoundé.
(Cornelius NGOKA)

První Sliby (01/09/2010 - Itálie)

Noviciátní komunita Misionářů oblátů P. Marie Neposkvrněné v Marinu (Itálie) s radostí oznamuje, že 12. září 2010 v 17 hod. složí Alessandro Scaglia (Itálie) a Marcel Thialène Sarr (Senegal) své první sliby.

Modleme se, aby je Pán na oblátské cestě naplňoval radostí, pokojem a horlivostí pro práci s chudými rozličných tváří.

Bolívie: Tradice, která pokračuje

Thu, 2 Sep 2010 10:03:35 +0200

24. března 1980 byl během slavení Mše sv. v jedné salvadorské nemocnici zavražděn Mons. Oscar Romero. Tak v Latinské Americe utichl jeden „hlas ve prospěch chudých“, ale jen dočasně.

V roce 1975 započal ve výšinách bolivijských And své působení další z „hlasů ve prospěch chudých“: P. Roberto DURETTE, OMI. P. Roberto DURETTE je, co by ředitel rozhlasové stanice Rádio Pia XII., znám jako „bolivijský Romero“, zejména díky své neotřesitelné podpoře lidských práv pro chudé.

Na vstupních dveřích domu o. Roberta je několik stop po střelách. Tyto zásahy připomínají o. Robertovi, že už několikrát jen o vlásek unikl smrti. A vždy proto, že chtěl být hlasem chudých mezi chudými v nejchudší zemi Latinské Ameriky.

« Právě v této bitvě za práva chudých vidím, jako křesťan a jako kněz, smysl svého života », říká P. Roberto. Od svého příchodu do hornické oblasti Catavi v r. 1962 přežil P. Roberto několik pokusů o vraždu: výbuchy dynamitu v jeho práci a také jednu nehodu, při které se jeho auto zřítilo do propasti, když byl pronásledován skupinou mocných lidí, kteří chtěli umlčet jeho hlas.

Důvodem, proč se ho pokoušeli zbavit, bylo právě jeho zaměstnání: je ředitelem sice malého, ale vlivného rádia. Tato rozhlasová stanice, založená Misionáři obláty před 50 lety, vysílá pořady ve prospěch místních horníků, kteří, kvůli korupci vlády ze strany těžebních společností, ale i odborů, pracují v otrockých podmínkách.

P. Roberto vedl tuto rozhlasovou stanici posledních 35 let. « Kdyby toto rádio přestalo vysílat, byli bychom už všichni po smrti », tak jeden z komentářů místních obyvatel popisuje Rádio Pia XII.

Mons. Romero užíval rozhlas a jeho moc k tomu, aby změnil poměry v jedné zemi. Jeho nedělní promluvy byly vysílány po celém Salvadoru, a podněcovaly tak zemědělce k tomu, aby se začali zasazovat o svá základní lidská práva. Dnes je to o. Roberto, který znovu užívá moci rozhlasu k tomu, aby zlepšil život chudých ve své zemi.
(Oblate World, USA, červen 2010)

Indie: Zrodila se nová provincie

Tue, 31 Aug 2010 08:53:01 +0200

Když se v poslední době objevila v naší Kongregaci zpráva o vzniku nové provincie, šlo vždy o důsledek restrukturalizace, která spojovala dohromady více již existujících provincií nebo delegatur; tak se např. v r. 2007 vytvořila i Středoevropská provincie, která vznikla spojením Německé provincie s Rakousko – českou delegaturou.

23. dubna 2010, během plenárního zasedání Generální správy, odsouhlasil o. generál se svou radou žádost Indické oblátské delegatury, která byla předložena také s podporou mateřské provincie Colombo, o získání statutu provincie. P. Francis NALLAPPAN, dosavadní představený Indické delegatury, byl zároveň jmenován provinciálem, a stal se tak prvním provinciálem nově vzniklé Indické provincie.

V r. 1968 poslal o. M. Anthony FERNANDO, provinciál Srí
Lanky, dva obláty, otce Emmanuela MARIAMPILLAIE a Stanislava PHILIPSE, aby v Indii, rozlehlé zemi, která je kolébkou většiny východních náboženství a matkou starověkých kultur a civilizací, zahájili svou misijní činnost. Oba obláti se na indickém subkontinentu vylodili jednoho parného letního dne, bylo to přesně 29. června 1968. Tehdejší arcibiskup z Madras-Mylapore, Mons. Arulappa, je doprovodil až do Kancheepuram, hinduistického „Říma“, který byl misií spravovanou arcidiecézí Madras-Mylapore. Na tomto území kázal a v r. 52 po Kristu podstoupil mučednickou smrt apoštol Tomáš. Obláti sem byli oficiálně uvedeni během jednoduchého obřadu 1. července 1968. Během následujících 42 let se obláti v Indii rozrostli, a to nejen co do počtu, ale hlavně tím, jak se jim do této obrovské země podařilo zasadit semínko evangelia a svého charismatu.

Dnes, po uplynulých 42 letech, se zde indičtí obláti věnují rozličným službám. Na prvním místě jde samozřejmě o vlastní formaci – první (základní) a permanentní.

V četných misiích a farnostech, kde obláti hlásají radostnou zvěst menšinovým národnostem a také dalitům (tzv. nedotknutelným), se soustřeďují hlavně na vzdělávání chudých dětí. Umožňují jim přístup do oficiálních i neoficiálních škol a také do středisek pro chudé. Velmi se rozvíjí také pastorace mládeže. Indičtí obláti se také prostřednictvím svých webových stránek (www.omiindia.org) a různými publikacemi zapojili do práce v oblasti sdělovacích prostředků.

Vzhledem k tomu, že mezináboženský dialog představuje v současném indickém kontextu (Indie je zemí velkého počtu náboženství) hlavní druh misie, pracují na tomto poli i obláti, a to ve svém Ashram Aanmodaya (Středisku indické spirituality, mezináboženského dialogu a interkulturality). V oblátských misiích a farnostech se také postupně rozšiřuje Misijní asociace P. Marie Neposkvrněné (oblátští asociovaní laici – pozn. překl.), která si klade za cíl vychovávat a vzdělávat partnery a podporovatele oblátů.

Obláti jsou zastoupeni napříč celou obrovskou zemí. Jsou přítomni v 11 diecézích pěti indických států. Pět z oblátských misií se nachází mezi menšinovými etniky, které žijí v ohromné materiální i kulturní bídě. Obláti se tu především snaží naučit děti takovým hodnotám, které by jim umožňovaly uchovat si svou vlastní kulturu a pomoci jim objevit svou vlastní důstojnost.

Indičtí obláti, i přes značnou potřebu povolání ve své zemi, zůstávají věrni našemu misijnímu povolání a odcházejí i na zahraniční misie. V současnosti se s nimi můžeme setkat ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Jižní Korey, Japonsku, Španělsku a jinde. Hodně indických oblátů v zahraničí také studuje.

Indie byla obdařena mnoha povoláními. V březnu 2010 zde bylo 63 oblátů s věčnými sliby, 23 scholastiků (oblátů v první formaci – pozn. překl.) se sliby časnými a asi 120 kandidátů v různých formačních domech.

20. května 2010 prohlásil oficiálně Indickou delegaturu za provincii P. Clement WAIDYASEKARA, OMI, provinciál Colomba. Veřejný obřad se pak za přítomnosti místních biskupů a oblátských hostí konal 15. srpna 2010 v indickém Chennai.

Itálie: BARVY MÍRU

Tue, 31 Aug 2010 08:51:50 +0200

Spalující slunce ani silná bouřka vůbec neodradily tisícovku účastníků pouti pořádané 13. června 2010 Regionálním úřadem pro migranty při Sicilské biskupské konferenci.

‘Barvy míru’ přivedli na svět ti, kteří den co den působí jako ‘tvůrci pokoje’, při běžném chodu každodenní práce. ‘Barvy míru’ namalovali muži a ženy pocházející z pěti světadílů, kteří teď žijí na našem ostrově.

Vidět jak se setkávají Sinhálci s Tamily, tedy dva národy, které na Srí Lance prožívaly 35 let hrozné občanské války, je opravdu výmluvnou ‘barvou míru’.

Vidět pospolu Filipínce, Ekvádorce, obyvatele Mauricia a Pobřeží Slonoviny, Ghaňany a Poláky, Italy a Indy, Senegalce a Rumuny je znamením naděje nového multietnického a multikulturního lidstva, které spolu žije na témže území.

Různé druhy tradičních krojů, hudby, tance - nejrůznější výrazy téže víry v Ježíše Krista, Spasitele světa, jsou největší novinkou tohoto regionálního setkání. Jednota a různost se spřádají v jednom světelném paprsku jako vyzařování života normálních lidí, kteří na Sicílii žijí a pracují s veškerou odpovědností a závazkem. Znamení společnosti, která od multikulturality přechází k interkulturalitě.

Přivítání a přijetí ze strany Msgr. Zambita, biskupa v Patti, a homílie Msgr. La Piany, arcibiskupa v Messině, který předsedal Eucharistii, začlenily tuto akci do kontextu cesty, kterou se ubírá sicilská církev.

Mír je vzácným dobrem, dobrem, které je třeba hledat a stavět nad soukromé zájmy. Všichni, každý svým vlastním přičiněním, mohou přispět k budování společnosti žijící v míru. Stovka barevných balónků nesených v procesí, které se vydalo od «Domu Života», k mariánskému poutnímu místu v Tindari, byla symbolem, viditelným znamením tohoto přání a modlitby adresované «Matce Krásy z Tindari», aby mír a pokoj, který Ježíš přinesl na svět, kraloval v srdcích všech a v životě lidí.

Barvy balónků představují 5 kontinentů: zelená zastupuje Afriku s jejími zelenými pralesy; červená Ameriku obývanou indiány s rudou barvou kůže; bílá Evropu, protože zde sídlí její duchovní otec, pastýř oblečený v bílém – papež; modrá představuje Austrálii, Oceánii a ostatní ostrovy v modrých vodách Tichého oceánu, kde Krista ještě mnoho lidí nepoznalo; žlutá pak rozlehlý asijský světadíl, oblast vycházejícího slunce, kolébku dávných civilizací. Na prahu kostela pak byly všechny balónky vypuštěny na znamení modlitby všech lidí světa, která stoupá k nebi, aby si od Panny Marie vyprosila dar míru pro všechny národy.

Při Eucharistii pak vedle čtyř hlavních jazyků: italštiny, angličtiny, francouzštiny a španělštiny zazněly ještě např. jazyk twi /jeden z hlavních domorodých jazyků v Ghaně – pozn. překl./, tagalog /nejrozšířenější jazyk na Filipínách – pozn. překl./, sinhálština, tamilština. Nové Letnice, v nichž se jediný jazyk Lásky vyjadřoval škálou různých jazyků přítomných mužů a žen. Kulturní rozmanitost jediné víry v Ježíše představovaly i obřadní písně a tance, stejně jako úkon zasvěcení Černé Panně Marii z Tindari, který zvlášť k této příležitosti složil o. Sergio NATOLI, OMI.
(Sergio Natoli v MISSIONI OMI, červenec 2010)

Itálie: P. Carmelo Conti Guglia: 1910-2010

Sun, 29 Aug 2010 20:52:35 +0200

« Dnes ráno, 21. srpna, došel P. Carmelo CONTI GUGLIA, nejstarší člen naší provincie, k poslední kapitole své misie: do ráje ».

Těmito slovy oznámil P. Nicola PARRETTA, italský provinciál, úmrtí velkého misionáře obláta, který, kromě jiného, sloužil, v posledních letech mandátu o. generála Léo DESCHÂTELETS, i celé Kongregaci jako generální asistent (1966-72).

O. provinciál dodává: « Mimo to, že se nyní setká s tolika obláty, které osobně poznal, bude hlavně s Ježíšem, o kterém svědčil a kterého výjimečným způsobem hlásal po celou dobu svého dlouhého života (2. prosince by býval oslavil své sté narozeniny). Ve společenství Nejsvětější Trojice se teď bude radovat z úsměvu Panny Marie Neposkvrněné, kterou tak něžně miloval a ctil. S vděčností za tak velký vzor oblátského misijního života prosme Pána, aby o. Carmelo mohl kontemplovat plnost Otcovy slávy. »

P. Carmelo se narodil na Sicílii; ještě jako chlapec odešel z domova, aby se mohl dát k oblátům. Své první sliby složil v r. 1927. Od samého počátku italské provincie se celým svým životem podílel na jejím rozvoji. V letech 1954 – 1957 byl jejím provinciálem.

Na neapolské univerzitě vystudoval literaturu. Vyučoval sociologii. V této oblasti pracoval jako jeden z prvních kněží. Byl neúnavným kazatelem farních misií a bez ustání hledal nové cesty jak hlásat Boží lásku.

P. Gilberto PIÑON, současný představený generálního domu, vzpomíná na to, jak co by scholastik v Římě doprovázel o. Carmela na Piazza di Spagna. Tam se P. Carmelo, v klerice a s oblátským křížem za pasem, posadil na schody pod kostelem Trinità de Monti a bavil se s hippies, kteří se na tomto místě rádi scházeli. O této své zkušenosti uveřejnil P. Carmelo v r. 1976 dokonce i knížku: Un prete con gli hippies (Kněz s hippies u Trinità dei Monti).

Napsal i několik dalších knih. V knize Colei che indica la via (2005) (Ta, která ukazuje cestu), shrnuje úmysl této knihy takto: « Tyto stránky nejsou teologickým traktátem: jsou plodem dlouhé meditace jednoho misionáře obláta Panny Marie Neposkvrněné, který se, po více než půlstoletí kázání mariánských novén, nechal inspirovat mariologií a školou života a dějin. »

Pohřeb P. Conti Gugli se konal 23. srpna v kostele Nanebevzetí P. Marie v Santa Maria a Vico. (www.omi.it)

Francie: Proces svatořečení laoských mučedníků

Sun, 29 Aug 2010 20:51:09 +0200

Na žádost Laoské biskupské konference souhlasila v roce 2004 naše kongregace s tím, že se zasadí o podporu „kauzy laoských mučedníků“.

Kromě dobře známého procesu týkajícího se o. Maria Borzagy a jeho katechety Paula Tho Xyooj, který již probíhá v italském Tridentu, zahrnuje tato kauza dalších patnáct služebníků Božích pokládaných za mučedníky. Pět z nich jsou obláti: otcové Louis Leroy (1923-61), Michel Coquelet (1931-61), Vincent L’Hénoret (1921-61), Jean Wauthier (1926-67) a Joseph Boissel (1909-69). Dalších pět jsou Laosané, z nichž jeden je diecézní kněz, prvomučedník Joseph Tiên (1922-54), a tři katecheté; nejmladší zemřel ve věku 16 let. Dalších pět jsou pak členové Společnosti zahraničních misií z Paříže.

Otec Roland Jacques, OMI, postulátor jmenovaný laoskými biskupy, pracoval na této jejich výslovné žádosti s velkou obezřetností a mlčenlivostí. Připravil čtyři svazky dokumentů (1863 stran) a dva svazky spisů (1308 stran). Přibližně 420 dokumentů z celkového počtu 748 se týká oblátské části kauzy. Spisy obsahují především dopisy: celkem jich bylo přepsáno 1054, z nichž 417 bylo napsáno rukou oblátských mučedníků; totéž bylo učiněno i s deníky (codex historicus) pocházejícími z mnoha jejich misijních stanic.

Komise historiků složená z 9 členů, z nichž 6 jsou univerzitní profesoři, zveřejnila své závěry v říjnu 2009.

Pokud jde o soud pověřený vlastním diecézním procesem, ten byl zřízen francouzskou diecézí Nantes; předsedá mu emeritní biskup z Coutances, domovské diecéze o. Louise Leroy. Kauzu finančně podpořily i další četné francouzské diecéze, stejně jako Papežská misijní díla ve Francii a Německu. Bylo vyslechnuto 85 svědků; 34 z nich i přes velké obtíže v samotném Laosu.

V posledních dnech roku 2009 pak tribunál v Nantes předložil závěrečný právní dokument nazvaný « publication des actes – zveřejnění spisů» ; jde o to, aby teď byly spisy ve své celistvosti předloženy ke studiu postulátorovi, právníkovi laoských biskupů a promotorovi spravedlnosti, který je pověřen dohledem nad zákonností a společným dobrem Církve. Veřejný obřad k zakončení procesu byl nantským biskupem stanoven na 27. února ve 14,30 hod. V ten den byly spisy zaslány do Říma.

Laoská biskupská konference se již obrátila na obláty s formální žádostí o to, aby byly Svatému Stolci předloženy kauzy všech 17 služebníků Božích najednou v jediném procesu.
(Roland Jacques, omi)

USA: JEDNA FARNOST – DVĚ KULTURY

Sun, 29 Aug 2010 20:44:43 +0200

O. George ROY, OMI vykonává v chicagské arcidiecézi jednu z nejzajímavějších a také nejobtížnějších služeb. Je farářem ve farnosti s dvěma kostely a dvěma odlišnými komunitami věřících.

Historická farnost sv. Malachiáše se nalézá v západní části města. V roce 1940 se sv. Malachiáš stal ve městě první katolickou farností pro Afroameričany. Afroamerická komunita tam slaví své bohoslužby i dnes.

Jen o několik minut chůze níž, na téže ulici, je druhý kostel: Nejsvětější Krve Páně. Mše se v něm slaví už víc než 100 let. Po desetiletí bylo zde hlavní společenství pro Afroameričany z Chicaga. Dnes je ale celá zdejší komunita hispánská.

« Vůbec nejsme obvyklou, typickou farností, říká o. George; každou neděli ráno začínám tím, že slavím mši sv. v angličtině pro Afroameričany, a pak sejdu kousek po ulici, abych slavil Eucharistii ve španělštině pro hispánské farníky. »

Nedělní Mše se v kostele sv. Malachiáše účastní jen asi šedesát osob, ale její dopad na komunitu je mnohem hlubší. Sv. Malachiáš má také základní školu pro 250 žáků. Jsou to všichni Afroameričané a většina z nich nejsou katolíci. 90% z nich pochází z neúplných rodin; kolem 97% žáků dostává jídlo zdarma nebo se slevou. Většina rodin je také podporována různými stipendii, příplatky a jiným druhem finanční podpory. O. Georges se spolu se zaměstnanci školy u sv. Malachiáše snaží, aby udrželi pro lidi sužované bídou, nezaměstnaností a výtržnostmi gangů vynikající úroveň výuky. V posledních letech si násilná činnost vyžádala smrt i několika studentů školy sv. Malachiáše.

Jinou důležitou službou ve farnosti je „lidová polévka“, služba zajišťovaná Misionáři lásky. Tuto službu založila před 25 lety sama Matka Tereza. Ve zdejší kuchyni se stravuje na 200 lidí denně. Dostávají jedno jídlo v polovině dopoledne. 1000 lidí měsíčně pak dostane jídlo ze zdejších zásob. Dále je zde také azylový dům pro ženy bez domova a děti.

Ačkoli se nalézá jen o několik bloků dál, vypadá farnost Nejsvětější Krve úplně jinak. Farnost čítá téměř 500 lidí; kostel je tedy v neděli obvykle zcela plný. Mše sv. se slaví vždy ve španělštině, protože většina farníků jsou přistěhovalci z Mexika.

Škola u Nejsvětější Krve je už několik let uzavřena, ale budova i nadále slouží rozličným aktivitám pro přistěhovalce a mládež.

O. George říká, že se mu tahle různorodost činností moc zamlouvá. Od r. 1973, kdy se stal knězem, pracoval v mnoha odlišných prostředích včetně farnosti, školy, semináře a poutních míst. První obedienci získal na Haiti, kde pracoval 20 let. Po krátkém období, kdy působil jako kaplan v Lincolnu, ve státě Maine, byl jmenován ředitelem poutního místa sv. Josefa v Lowell, ve státě Massachussetts. V r. 1988 byl přeložen do bostonské arcidiecéze, kde až do r. 2006 působil jako duchovní správce haitské komunity.

V r. 2007, po krátkém sabatním roce věnovaném studiu španělštiny, byl o. George poslán jako farář k sv. Malachiášovi. « K tomu, aby člověk v tomto náročném povolání vytrval, je třeba tří věcí: především hlubokého vztahu ke Kristu, pak velké lásky k lidem, ke kterým jsme posláni, a zatřetí podpory rodiny, přátel a spolubratří. Bylo pro mě velmi obdařující moci pomáhat lidem zde v Chicagu růst ve víře, považuji za svou výsadu to, že jsem mohl být v životech lidí nástrojem Božího pokoje a jeho lásky. »
(Oblate World, USA, červen 2010)

Francie: V Aix se 21 mladých oblátů připravuje na své věčné sliby

Wed, 25 Aug 2010 21:10:37 +0200

Na letošním setkání, každoroční přípravě na věčné sliby, v Aix-en-Provence nás bylo 21 mladých oblátů 17 národností. Pět nás přijelo z italského scholastikátu, jeden ze Středoevropské provincie, jeden z Francouzské, pět z Polské, sedm nás bylo z Mezinárodního scholastikátu v Římě a dva ze Spojených států.

Strávili jsme takřka tři týdny prohlubováním znalostí o našem zakladateli, o našem charismatu a o dějinách Kongregace. Výbornou součástí této naší zkušenosti bylo to, že jsme měli možnost nechat na sebe promlouvat některá místa v Aix: oblátský mateřský dům, zakladatelův první pokoj, sál založení Kongregace, naší kapli a kostel Misií.

Slavnost Nanebevzetí pak pro nás všechny byla opravdu silným zážitkem. Doprovázeli jsme Mše slavené v našem kostele a pak se setkali s lidmi z Aix u šálku kávy a občerstvení. To nám umožnilo, stejně jako místním lidem, zakusit krásu univerzální Církve, kterou každý z nás zastupoval. I komunitní Mše sv. slavená na hrobu zakladatele pro nás byla chvílí plnou dojetí.
 V posledních dnech jsme většinu času strávili tím, že jsme si všímali současných potřeb naší Kongregace, oblátské identity a našich priorit. V tom nám hodně pomohla i zpráva o stavu Kongregace, kterou pro Kapitulu připravil o. generál a kterou jsme společně rozebírali a diskutovali o ní s o. Chicho ROISEM, generálním radním pro Evropu. Za tuto příležitost k setkání a přípravě naší oblace chceme poděkovat Kongregaci, Generální správě, našim provinciím a Evropské kanceláři pro formaci.
(Marcin SERWIN)

USA: Obláti zodpovědní za povolání se zúčastnili společného zasedání

Wed, 25 Aug 2010 21:03:26 +0200

Otcové Carlos ALARCON, Harold FISHER a Dan NASSANEY, nedávno jmenovaní „ředitelé odpovědní za povolání“, se 13. dubna zúčastnili ve Ferdinandu v Indianě jednotýdenního pracovního setkání o povolání. Jeho název byl: „Probuzení: jak oživit nadšení pro povolání“. Doprovázeli je o. provinciál Louis LOUGEN a radní za danou oblast o. Allen MAES.  Během posledních 25 let se sestry benediktínky z Ferdinandu „znovu ob/v-rátily“ ke svému původnímu charismatu a pozměnily svůj přístup k pastoraci povolání. Konkrétně pak soustředily své úsilí na tyto státy: Indiana, Illinois a Kentucky, a to i přesto, že kandidátky měly z jiných oblastí. V klášteře tak za posledních 20 let přijímaly v průměru dvě kandidátky za rok, což je na současné poměry spíš dobrý výsledek, a to i vzhledem k tomu, že se soustřeďují jen na tři státy.

Poněvadž se na ně obracelo více řeholních společenství s žádostí, aby jim odhalily tajemství svého úspěchu, začaly sestry pořádat každoroční setkání, aby se tak mohly podělit o své dobrodružství a nadšení z pastorace povolání. Letošní setkání bylo již 18.

Ve zkratce se dá říct, že otázka, kterou (si) kladou, je vlastně jednoduchá: chcete vynaložit úsilí na to, aby vaše přítomnost a působení nabylo významnějšího misijního rázu? Pokud ano, musíte se postavit před výzvu opravdové konverze (obrácení) a změnit způsob své činnosti, svého „dělání“.

Pověřeni tím, aby vytvořili plán pro pastoraci povolání, se obláti v USA rozhodli bojovat za své přežití a vydali se na cestu obrácení, která má vést k proměně jejich působení. Chtějí proto pracovat „jako cechy“ a „ve spojení“. To jsou dva základní prvky pastorace povolání ve Spojených státech.

Příští Generální kapitula bude, pokud jde o povolání, jistě podnětná. Pracovat „jako cechy“ znamená, že ředitelé povolání chtějí mezi sebou, po vzoru americké „povoláňové“ skupiny, vytvořit otevřenou komunikaci, aby tak mohli sdílet prostředky, aby mohli pracovat společně, vzájemně se podporovat ve své činnosti a také vystupovat skupinově při různých oblátských příležitostech. „Ve spojení“ pak znamená, že chtějí vytvořit síť podpory, do které by se zapojili obláti na všech úrovních: místní, distriktní, regionální, provinční. Tak by se mezi všemi obláty posílila „kultura“, povědomí o povolání a podpořila by se tak nová oblátská povolání. V této síti budou pracovat také různé oblátské instituce a oblátská média, které tak budou moci uplatnit své talenty, a přispět tak k lepší propagaci našeho oblátského společenství.

Setkání se účastnilo 28 osob, které přijely ze všech koutů USA a také z Irska. Někteří účastníci mluvili i o obtížích, se kterými se setkávají, když chtějí přesvědčit provinční představené o nutnosti pastorace povolání, naopak byli potěšeni tím, že Louie Lougen tento druh pastorace jako provinciál významnou měrou podporuje.
(O. Carlos ALARCON in OMI USA, Červen 2010)

Kanada: Polský primas položil základní kámen…

Sun, 22 Aug 2010 14:55:23 +0200

V neděli 13. června se mnoho farníků z misie sv. Evžena de Mazenod v Bramptonu spolu se stovkami dalších věřících z různých farností Toronta a Mississauga shromáždili, aby společně oslavili položení základního kamene nového kostela. Bohoslužbě předsedal kardinál Jozef Glemp, polský primas. Mezi účastníky byli i arcibiskup Thomas Collins, otec provinciál, o. Janusz BLAZEJAK, o. Adam FILAS, o. Andrzej SOWA, o. Marian GIL, o. Jan WADOLOWSKI, o. Wojciech BLACH a o. Pawel RATAJCZAK.

My všichni – komunita Poláků v Kanadě - jsme se shromáždili zde na tomto požehnaném místě, kde Bůh již učinil a stále mezi námi činí tolik zázraků, kolem oltáře Ježíše Krista, abychom pozdvihli své hlasy a zpívali díky Bohu. To, co se podle lidských výpočtů zdálo být jen snem, nemožným úkolem, se stalo skutečností, která se odehrávala před našima očima. Stali jsme se svědky této události, historické oslavy položení základního kamene.

Ve své homílii připomněl kardinál Glemp úlohu Církve v lidském životě. Řekl: „Nestačí být jen hodnotným občanem, který správně platí své daně a nikoho neuráží. Jsme zavázáni také k tomu, abychom konali dobro, které pochází z lásky k Bohu a k člověku.“ Pak pokračoval: „Povzbuzujte se k tomu, abyste pečovali o víru a tradice svých otců, a uchovali tak ve své nové vlasti ty nejvzácnější duchovní hodnoty.“ Připomněl nám také, že „univerzální Církev se raduje z toho, že Kristovo evangelium se i dnes dostává k lidem.“

Slavnost sledovali i představitelé státu, včetně polského velvyslance v Kanadě p. Kosiniak-Kmysz, dále Lisa Raitt, která zastupovala kanadského předsedu vlády, stejně jako starostové Bramptonu a Mississauga. Účastnilo se i hodně zástupců polské komunity v Kanadě. Vedle kostela, který je dílem Poláka Stanislawa Szaflarskieho, vyroste pravděpodobně také kulturní a obchodní centrum.

Položení základního kamene a následná slavnost připadly na 20. výročí kněžství o. Adama Filase, který postavil novou farnost s kostelem, a o. Andrzeje Sowy, faráře od sv. Maxmiliána Kolbeho v Mississauga.
(Assumption Province News and Views, červen 2010)