A životy se protínají…

Do Cagliari, hlavního města Sardinie, nás dohromady přiletělo sedm. Byli jsme zajímavá skupinka - pět Čechů, jeden Ital a jeden Němec. Pro zjednodušení nebudu radši zmiňovat, kdo v jaké zemi aktuálně žije.

Stejně jako byla různorodá naše skupinka, je různorodé i naše společenství asociovaných, kteří se scházíme na Plzeňsku. Žijeme na různých místech, jsme v jiných životních obdobích. Spojuje nás charisma sv. Evžena, vzájemná blízkost a sdílení našich životů. A právě prohloubení tohoto bylo jedním z cílů naší dovolené - zase víc upevnit vztahy mezi námi a navázat je s dalšími z mazenodske rodiny.

Kromě času u moře, kafe, zmrzliny a těstovin jsme měli možnost potkat se s místními dětmi a nově vznikajícím společenstvím laiků. Silné pro mě byly dva okamžiky - sdílení Danielle, jedné z laiček, která vyprávěla o jejich setkávání, tvoření vztahů a blízkosti, o farnosti a příchodu oblátů. Dojalo mě, když mi došlo, že jsem daleko od České republiky a potkávám se s někým cizím, s kým mám přesto v hloubi něco společného. S kým možná vnímáme svět podobnou optikou. Setkáváme se s Bohem v druhých lidech a leží nám na srdci chudí. A s nimi je spojený druhý okamžik, když nám u večeře vyprávěl Francesco OMI o těžkých životech dětí, pro které ten týden dělala farnost příměstský tábor. A přesně s těmito dětmi jsme na sebe cákali vodu v parku, zpívali cestou autobusem, povídali si, i když ony mluvily italsky a já anglicky. Zatajil se mi dech, když jsem si uvědomila, že na malou chvíli se můj i jejich příběh protnul. Snad to protnutí bude teď v jejich životech tvořit jeden z těch světlejších okamžiků.

Slaná chuť moře a křičení racků už se mi pomalu vytrácí z paměti. Naštěstí zážitky společného času, sdílení a smíchu zůstávají o něco déle.

Štěpánka Lopaurová

Sardinské moře a pláže jsou krásné. Ale víte, co je ještě krásnější? Přijet na místo, kde jste ještě nikdy předtím v životě nebyli, a hned se tam cítit jako doma, protože jsou tam obláti - protože je tam vaše rodina.

Sledování východu a západu sluníčka je nádhera. Ale mnohem větší nádhera je být plně přijatý místní farností, místními laiky a dětmi, i když se s nimi vidíte poprvé v životě a třeba ani nemluvíte stejným jazykem, ale na tom nesejde, protože když jste od oblátů, vytvoří si k vám vřelý vztah automaticky.

Vychutnávat si italskou zmrzlinu a pizzu je skvělý pocit. Ale zakusit na vlastní kůži alespoň něco málo z misijní práce cagliarských oblátů? To je teprve nezapomenutelný zážitek!

I když jsme na Sardinii vyrazili i za klasickými dovolenkovými aktivitami, moc jsem si přála, aby tahle naše cesta nebyla pouhým turistickým výletem, ale aby to byla příležitost k nějaké nové zkušenosti, příležitost k setkání, k prohlubování a tvoření vztahů. A mám velkou radost, že se mi toto přání splnilo. Jsem vděčná, že jsme měli možnost zúčastnit se posledního dne příměstského tábora, farního večera i setkání s laiky, že si obláti i přes svoji vytíženost našli vždy nějaký čas, aby s námi aspoň chvilku pobyli, popovídali si a abychom si navzájem posdíleli své životy. A jsem moc vděčná, že jsme mohli poznat, co to obnáší být misionářem na takovém místě. Obláti tady dělají opravdu skvělou práci. Komunita je na samém okraji města, je to nejchudší část Cagliari a místní nemají vůbec lehké životní příběhy, ale na vlastní oči jsme viděli, jak přítomnost oblátů a vztahy s nimi dokážou proměňovat, pomáhat a dělat životy zdejších bohatšími.

Kateřina Zahradníčková