Africká krize: Od Tanzanie po Súdán

Africký kontinent je otřásán sérií regionálních krizí, které jsou stále více znepokojivé. Od střetů, které následovaly po oficiálních výsledcích voleb v Tanzanii a Kamerunu, přes politické a občanské napětí v Pobřeží slonoviny, až po dramatickou humanitární situaci v Súdánu s násilím namířeným proti civilnímu obyvatelstvu a etnickými čistkami.

Tanzanie: od oázy míru k eskalaci povolebního násilí
Tanzanie, dlouho považovaná za příklad stability ve východní Africe, dnes prochází znepokojivou krizí, která otřásá jak jejími občany, tak mezinárodním společenstvím. V zemi, kde byla sociální soudržnost, dialog a politický klid normou, vyvolává násilí, které v současné době otřásá velkými městy jako Dar es Salaam a Mwanza, hluboké otázky. Podle odhadů opoziční strany Chadema přišlo o život přibližně 700 lidí, což je alarmující číslo, které svědčí o závažnosti situace.
Jádrem této krize je zpochybnění výsledků nedávných prezidentských a parlamentních voleb. Opozice poukazuje na nesrovnalosti, zastrašování voličů a omezenou transparentnost volebního procesu. Oznámení vítězství vládní strany okamžitě vyvolalo masivní demonstrace, které některé ulice proměnily v opravdová bojiště. Byly postaveny barikády, zapáleny administrativní budovy, zatímco bezpečnostní síly reagovaly nepřiměřenými represemi.
Počet obětí, který je zatím předběžný, se stále zvyšuje: mrtví po střelbě, těžce zranění, hromadné zatýkání, znepokojivé případy zmizení. Nemocnice jsou přeplněné a mnoho rodin stále hledá své blízké. Svědectví o násilí ze strany policie a o popravách bez soudu podněcují hněv obyvatelstva a obavy z všeobecného povstání.
Tento vývoj je součástí bohužel stále častějšího trendu na kontinentu: banalizace násilí během voleb. Volby, které by měly být okamžikem budování demokracie, se příliš často stávají polemikou, v níž se prolínají politické otázky, ekonomické zájmy a sociální rozdíly. Tento jev odhaluje hlubokou nedůvěru vůči volebním institucím a příliš rychlé uchýlení se k násilí.
Tváří v tvář této situaci zůstává mezinárodní společenství prozatím relativně mlčenlivé.
Aby Tanzanie znovu našla cestu k míru, bude muset vsadit na dialog, transparentnost a dodržování základních svobod. Jeho tradice soužití zůstává cenným zdrojem, ale musí být bráněna a obnovována.

Kamerun: násilí po vyhlášení sedmého prezidentského mandátu Paula Biyu
Kamerun se po prezidentských volbách 12. října ocitl v nové politické krizi. V pondělí Ústavní soud vyhlásil Paula Biyu vítězem sedmého po sobě jdoucího volebního období s 53 % hlasů. Ve věku 94 let tak hlava státu zůstává u moci po více než čtyřiceti letech vlády. Toto oznámení však zdaleka neuklidnilo nálady, ale naopak zhoršilo již několik dní napjatou atmosféru. Násilí totiž začalo již před oficiálním zveřejněním výsledků, podněcováno zvěstmi o podvodech a obavami z napadení výsledků.
V několika čtvrtích Doualy, Yaoundé a Bafoussamu byly hlášeny střety již během čekání na verdikt. Bezpečnostní síly, nasazené v hojném počtu kolem některých strategických míst, rozehnaly spontánní shromáždění slzným plynem. Byly postaveny barikády a došlo ke střetům mezi mladými demonstranty a policií, což svědčí o latentním hněvu obyvatelstva.
Situace se dále zhoršila, když opoziční politik Issa Tchiroma, jeden z hlavních soupeřů ve volbách, výsledky kategoricky odmítl a označil je za „zfalšované“. Obviňuje Ústavní soud, že potvrdil volební proces, který byl poznamenán nesrovnalostmi. Tento postoj dále mobilizoval jeho příznivce, kteří jsou přesvědčeni, že byli připraveni o vítězství. Napětí v ulicích se zvýšilo, což vedlo k zatýkání a několika zraněným, i když je obtížné počet obětí ověřit.
Stále více znepokojená kamerunská občanská společnost, stejně jako řada mezinárodních pozorovatelů, vyzývá k umírněnosti a požaduje urychlené zahájení důvěryhodného dialogu.
Zatímco vláda tvrdí, že výsledky odrážejí vůli lidu, přetrvávající protesty a obvinění z podvodu živí atmosféru trvalé nedůvěry. Mnozí se nyní obávají eskalace, kterou bude obtížné kontrolovat, pokud nebudou rychle zavedeny mechanismy zprostředkování a konzultací.
Kamerun, který byl dlouho považován za centrum stability ve střední Africe, se dnes nachází na křižovatce. Pouze inkluzivní, transparentní a odpovědný dialog může uklidnit napětí, obnovit důvěru a zabránit tomu, aby se tato povolební krize proměnila v trvalý národní rozkol.

Pobřeží slonoviny: co když demokracie není pro Afriku?
V Pobřeží slonoviny rozvířilo vítězství Alassane Ouattara v prezidentských volbách, které se konaly minulou neděli, debatu o demokratické budoucnosti země. Toto čtvrté funkční období, které část opozice zpochybňuje, vyvolává hluboké otázky ohledně respektování institucí.
Zatímco příznivci hlavy státu zdůrazňují ekonomický pokrok a nově nabytou stabilitu, jeho odpůrci kritizují autoritářské tendence a jemnou manipulaci s ústavními texty. Napjatá atmosféra, která předcházela volbám, stejně jako sporadické demonstrace v různých městech, svědčí o přetrvávajícím rozkolu ve společnosti.
Bohužel tento scénář není v Africe nijak ojedinělý. V několika zemích se prezidenti drží u moci tím, že mění ústavy nebo obcházejí omezení mandátů, čímž oslabují samotnou podstatu demokracie. Napětí po volbách, násilí, nedůvěra obyvatelstva a etnická politizace se tak stávají téměř přirozenými důsledky těchto opakujících se krizí. Tváří v tvář této realitě někteří kladou provokativní otázku: je demokracie opravdu vhodná pro africké poměry?
Zastánci této teze poukazují na tradiční sociální struktury založené na autoritě vůdce, konsensu komunity a soudržnosti kmene. Podle nich více stranický systém zhoršuje rivalitu mezi identitami a podporuje rozdělení. Tento argument však zakrývá skutečný problém: selhává ne demokracie, ale její špatné uplatňování. Korupce, zneužití spravedlnosti, absence občanské výchovy a nedostatek transparentnosti odvádějí tento model od jeho účelu.
Opustit demokracii by však byla chyba. Úkolem není ji odmítnout, ale přehodnotit a přizpůsobit. Posílení institucí, přísné omezení mandátů, nezávislost justice, vzdělávání občanů a politické strany s konkrétními projekty jsou k tomu nezbytnými kroky. Stabilita nemůže být postavena na personalizaci moci.
V Pobřeží slonoviny, stejně jako jinde, by čtvrté funkční období Alassane Ouattary mohlo být příležitostí k hluboké debatě o politické budoucnosti země.

Súdán: El-Fasher, srdce tichého masakru
Město El-Fasher, poslední strategická bašta regionu Dárfúr, které ještě donedávna ovládala súdánská armáda, je dnes dějištěm zvěrstev alarmujícího rozsahu. Od doby, kdy město dobyly Rychlé podpůrné síly (FSR), svědectví, satelitní snímky a zprávy humanitárních organizací shodně vykreslují obraz systematického, cíleného a metodicky organizovaného násilí proti civilnímu obyvatelstvu.
Podle výzkumníků z Yaleovy univerzity je situace tak závažná a obrovská, že je možné ji pozorovat z vesmíru. Díky pečlivé práci se specialistům podařilo pomocí satelitu zmapovat oblasti násilí připisované FSR a identifikovat tak vypálené budovy, zdevastované celé čtvrti a konkrétní místa poprav. Jedním z nejotřesnějších je porodnice, kde bylo podle jejich odhadů zabito 460 lidí. Toto místo, kde nejzranitelnější lidé hledali útočiště v naději, že najdou ochranu, se stalo mrazivým symbolem brutality, která postihuje město.
Od začátku minulého týdne, kdy došlo k zintenzivnění bojů, uprchlo z El-Fasheru více než 36 000 civilistů, kteří zoufale hledali cestu do méně ohrožených oblastí nebo k blízkým hranicím. Ženy, děti a starší lidé chodí celé hodiny, někdy bez jídla a vody, vystaveni ozbrojeným skupinám, nemocem a chaosu. Humanitární koridory zůstávají z velké části nepřístupné, bráněny boji a silničními zátarasy.
Tváří v tvář rozsahu tragédie se ozval morální hlas církve. Během nedělní modlitby Anděl Páně 2. listopadu se papež Lev XIV. vrátil k masakrům v El-Fasheru, vyjádřil svou „hlubokou bolest“ a vyzval mezinárodní společenství, aby „od této lidské tragédie neodvracelo zrak“. Vyzval politické představitele, aby „bezodkladně pracovali na otevření bezpečných humanitárních koridorů“, a svěřil oběti „Božímu milosrdenství“. Jeho slova znějí jako naléhavý apel na kolektivní svědomí.
Tato nová tragédie je součástí širšího konfliktu, který od dubna 2023 pustoší Súdán a staví národní armádu proti FSR v boji o moc s dramatickými důsledky. Dárfúr, již poznamenaný násilím v roce 2000, se zdá být opět uvržen do cyklu etnických čistek a cílených masakrů. Nevládní organizace poukazují na úplný kolaps státu a rostoucí lhostejnost mezinárodního společenství.
Nemocnice, které ještě odolaly násilí, jsou přeplněné, hromadí se zranění a léky docházejí. Lékaři jsou svědky nesnesitelných scén: improvizované amputace, podvyživené děti, zranění, kteří umírají kvůli nedostatku základní péče. Přístup k pitné vodě se stává další naléhavou otázkou, zatímco základní infrastruktura je terčem útoků.
Pro mnoho pozorovatelů se El-Fasher stává symbolem humanitární katastrofy v Súdánu. Opakuje se otázka: jak dlouho bude mezinárodní společenství zůstávat pouhým divákem? Zatímco civilní obyvatelstvo pokračuje v útěku a modlí se, aby přežilo další den, El-Fasher ztělesňuje tragédii rozervané země, vydané na milost a nemilost svým mučitelům. Historie vynese rozsudek. Prozatím za to platí nevinní lidé, v tichu, které zní jako rozsudek.

zdroj: settimananews.it, foto: unsplash.com