Francie: mládež, integrální katolicismus a radikální pravice

Quentin Deranque, který zemřel v sobotu 14. února po lynčování na ulicích Lyonu, je svými blízkými popisován jako oddaný, bezproblémový a pracovitý student, který se angažoval v pomoci chudým a byl stěží podezřelý z radikalismu. Skupinky, které od víkendu vzdávají hold svému „kamarádovi”, vyprávějí také příběh mladého člověka hledajícího svou identitu. Skrze něj se rýsuje obraz nové mládeže krajní pravice, fundamentalistického katolicismu a přitažlivosti „sebeobrany“.

Quentin Deranque, student datových věd na univerzitě Lyon-II, byl podle svých blízkých především nadšeným farníkem se zájmem o filozofii a morálku a s přesvědčením misionáře. Byl pravidelným návštěvníkem tradicionalistického kostela sv. Jiří ve čtvrti Starý Lyon, kde se mše slaví v latině, a podle jeho přítele Vincenta, který chválil „jeho morální a duchovní ctnosti“ v extrémně pravicovém rádiu Radio Courtoisie, se „před několika lety“ obrátil na víru.

„Hodně četl svatého Tomáše Akvinského a svatého Augustina,“ dodal a vykreslil tak spíše obraz knihomola než „černé krysy“, jak se přezdívá násilným militantům Groupe union défense (GUD). Radikální politické názory mladého muže vyplývají z těchto slov: „Byl to normální kluk, který znovuobjevil své kořeny. Miloval svou zemi, svůj lid, svou civilizaci, své náboženství. Quentin už je legendou, je již hrdinou a mučedníkem.“

Než se Quentin Deranque přestěhoval do Lyonu za studiem, navštěvoval farnost Notre-Dame-de-l'Isle ve Vienne (Isère), další tradicionalistické místo několik kilometrů od jeho vesnice Saint-Cyr-sur-le-Rhône (Rhône). Podle vyprávění jeho příbuzných přesvědčil část své rodiny, aby konvertovala, a před dvěma lety se stal kmotrem svého otce v kostele sv. Jiří v Lyonu.

V tomto kontextu se také účastní konferencí „Academia Christiana“ v Lyonu, její oslavy začátku školního roku a pouti do Provence. Pod záštitou školy víry je Academia Christiana také místem setkávání radikální krajní pravice, která podporuje odsun migrantů a výcvik v boji, a jejíž seznam doporučené literatury zahrnuje řadu antisemitských autorů. Tehdejší ministr vnitra Gérald Darmanin slíbil v roce 2023 její rozpuštění, ale nakonec od tohoto záměru upustil. Mezitím se Academia Christiana rozšířila do několika „komunit“ po celém území.

Nacionalisticko-revoluční hnutí
V osobním příběhu Quentina Deranquea se až do jeho tragického konce prolínají všechny frakce radikální krajní pravice. Právě kvůli ochraně identitární a „femo-nacionalistické“ skupiny Némésis se mladík ocitl tváří v tvář skupině antifašistických militantů. On sám však byl členem nacionalisticko-revolučního hnutí (NR), které dnes na krajní pravici v Lyonu dominuje a podle policejních zdrojů má mezi 400 a 500 členy, oproti 800 členům krajní levice.

Zatímco identitáři se soustředí na boj za „evropskou civilizaci“, nutně bílou, proti islámu a údajné „velké náhradě“, „NR“, stejně etničtí, se vyznačují svou sociální silou, antisemitismem a podporou antiimperialistických kauz – včetně boje za Palestinu, který byl předmětem konference „rebelské“ poslankyně Rimy Hassan, kterou skupina Némésis chtěla narušit.

Jak odhalil web Mediapart, Quentin Deranque byl členem malé skupiny z Isère, tzv. „Allobroges“, jejíž členy lze podle sociálních sítí spočítat na prstech obou rukou. Tato neformální skupina, založená v roce 2025, pochodovala ve stínu keltských křížů během každoroční přehlídky organizované neofašistickým hnutím. Quentin Deranque byl toho dne také v ulicích Paříže, s obličejem skrytým pod kuklou a slunečními brýlemi, jako téměř všichni militanti, jak potvrdil listu Figaro aktivista z Lyonu.

Předtím byl Quentin Deranque členem třetího hlavního proudu krajní pravice: monarchisté z „Action française“. Přechod z monarchistických řad k řadám radikálnějším a orientovaným na násilné akce nacionalistů-revolucionářů není mezi mladými militanty neobvyklý, jak uvádí nezávislý novinář Sébastien Bourdon, specialista na hnutí, ve své investigativní knize Drapeau noir, jeunesses blanches (Seuil, 2025).

Tento trend ilustruje společná organizace nedělního pamětního setkánív Paříži mezi identitárními militanty na jedné straně a nacionalistickými revolucionáři na straně druhé.

„Bílá sebeobrana“
Další skupinou, která se hlásí k Quentinu Deranqueovi, je „Audace Lyon“, potomek „Bastion social“, nacionalisticko-revoluční skupiny rozpuštěné v roce 2019. Audace Lyon potvrdila prostřednictvím mluvčího agentuře AFP účast mladíka „na četných sportovních trénincích po našem boku, a to i minulý týden“, kde se věnoval boxu nebo joggingu. Nebyl „ani násilný, ani agresivní“.

Tato neofašistická skupina považuje výcvik „bílé sebeobrany“ („Autodéfense blanche“) za pilíř svého úsilí s cílem „bránit“ území Lyonu před antifašisty. Skupina Audace Lyon, založená v roce 2019 za účelem „obrany zájmů Francouzů evropského původu“, sídlí ve Starém Lyonu, epicentru místní krajní pravice, kde žil i Quentin Deranque. Spolu se svým spolubydlícím Rémym Chemainem trénoval také box a kulturistiku, aby zlepšil svou štíhlou postavu, jak Chemain řekl deníku Dauphiné libéré, kde ho popsal jako „vážného a rozvážného“ a „absolutně nenásilného“.

Quentin Deranque neměl žádný trestní záznam, jak potvrdil prokurátor v Lyonu v pondělí 16. února. Rémy Chemain byl naopak postaven před soud po útoku na antifašistické aktivisty v Lyonu v roce 2018, spolu s dalšími členy Bastion social. Před soudem pro mladistvé vysvětlil, že se od nacionalistického hnutí distancoval.

autoři: Clément Guillou a Richard Schittly
zdroj: settimananews.it
foto: unsplash.com