Jedna láska, jeden chléb: svědectví jednoty mezi kulturami

Poprvé jsem Thushana s Ivou potkal před dvěma lety díky spolubratru Vlastimilovi. To, co začalo jako jednoduché seznámení, se postupně proměnilo v krásnou cestu víry, přátelství a lásky. Thushan, který pochází ze Srí Lanky a vyrůstal jako buddhista, se začal se mnou připravovat na křest. O letošních Velikonocích ho v Dolní Bělé přijal – byl to velmi silný a hluboký okamžik milosti.

Krátce poté, 18. dubna v Bzenci na Moravě, se Thushan a Iva vzali. Byl to pro ně velmi důležitý den, ale také pro mě, protože to byla vůbec první svatební mše, kterou jsem v Česku slavil. To, co jsem však zažil, bylo mnohem víc než jen osobní milník.

Ve středu všeho stáli dva výjimeční lidé, jejichž láska rostla přes těžkosti, oběti a vytrvalost. Nebyla to jen romantika, ale hluboce lidská a ve víře zakořeněná láska. Bylo pro mě velkou ctí stát při nich, když si vyměňovali manželský slib.

Na první pohled to vypadalo jako spojení dvou kultur – srílanské a české. Ale jak se oslavy rozvíjely, ukázalo se, že jde o něco mnohem většího: skutečné setkání kultur z celého světa. Jejich přátelé a příbuzní přijeli z mnoha zemí, aby byli svědky jejich lásky, a vytvořili velmi pestré, ale zároveň hluboce jednotné společenství.

Češi jako domácí přijali každého s otevřeným srdcem. Vytvořili pravou rodinnou atmosféru, ve které se všichni rychle cítili jako doma, přijali místní tradice a slavili společně jako jedna rodina. Bylo to něco výjimečného – kde ani radostná a intenzivní přítomnost známé moravské slivovice nedokázala plně vysvětlit hloubku jednoty a lásky mezi lidmi z tolika různých prostředí.

Křesťané i nekřesťané, věřící i nevěřící, dokonce i buddhisté – lidé různých kultur a přesvědčení – se ocitli sjednoceni v okamžiku radosti a společenství. Bylo to silné svědectví pro svět v době, kdy je jednota a mír tolik potřebná.

Následující den jsem byl pozván slavit nedělní eucharistii v místní farnosti. Obraz mezinárodního setkání ve mně zůstal velmi živý i tam. Když jsem tam – jako srílanský oblát sloužící v Čechách, slavící mši na Moravě – stál, přemýšlel jsem o tom, jak krásně život tyto okamžiky spojuje.

Evangelium toho dne vyprávělo o učednících na cestě do Emauz, kterým se otevřely oči při lámání chleba. A v té chvíli jsem si znovu uvědomil hlubokou pravdu: v lámání chleba jsme všichni jedno. Bez ohledu na to, kdo jsme a odkud pocházíme, sdílíme stejný chléb. To je krása eucharistie – přivádí nás do společenství, které překračuje všechny hranice.

Podobně i manželství je silným znamením jednoty. Když manželé sdílejí svou lásku, není to jen osobní vztah, ale stává se to svědectvím pro svět.

A tato láska není jen lidská náklonnost. Je to odraz něčeho většího – Boží lásky, která se zjevuje Božímu lidu skrze Boží lid.

V Thushanovi a Ivě jsme viděli nejen spojení dvou lidí, ale živé svědectví lásky, která překračuje kultury, rozdíly i hranice a připomíná nám, že pravé společenství je vždy možné.

Janith, OMI