Jubileum misie: misie tě nejprve rozloží a pak nově poskládá

Dívat se na svět jako na pluralitní, vzájemně propojenou tvář, která se nemůže uzavřít jen do popírání nebo nacionalismu, a to jak politicky, tak duchovně. To je princip, na němž musí být založen smysl misie. Přesvědčen je o tom otec Dario Bossi, koordinátor komboniánů v Brazílii.

Misie znamená přijmout svět a dívat se na něj s pokorou
Otec Dario žije nyní na předměstí São Paula. Deset let před tím pracoval ve státě Maranhão, kde doprovázel komunity postižené sociálně-ekologickými zásahy způsobenými důlním a ocelářským projektem Grande Carajás jedné brazilské nadnárodní společnosti. Říká, že existuje život předtím, než se člověk stane misionářem, a jiný po něm, protože když člověk svěří svou existenci do rukou misie, vyjde z ní "zcela proměněný". Misie pro něj znamená "schopnost přijmout svět s jeho výzvami a očekáváními v přesvědčení, že tvoříme jednu rodinu a jedno tělo i s Matkou Zemí, jeden komplexní systém, který je živý a snaží se nabídnout kvalitní život všem. V tomto objetí je důležité respektovat, přijímat a oceňovat odlišnosti a přistupovat k nim nikoli shora dolů, ale s evangelijními kritérii zdola nahoru, s pokorou naslouchajícího, který je také sám nositelem hlubokých hodnot, o něž se chce podělit, ale nevnucuje je, a naopak je nabízí jako konkrétní znamení naděje".

Misie znamená smíření s celým stvořením
Dnešní misie nemůže ignorovat výzvu k míru a smíření, které je mimo jiné smířením s planetou, s celým stvořením. Je třeba vzít v úvahu "násilnou výzvu nerovnosti a hladu, která stále trápí většinu lidí na zemi". O. Dario cituje papeže Františka, když řekl, že evangelizovat znamená zpřítomňovat Boží království na této zemi. A pak popisuje své obavy o svět, v němž se zdá, že hlas utlačovaných je utlumen: "Současná situace je znepokojující. Nacházíme se ve zvláště obtížném okamžiku, který podkopává multilateralismus, mírové projekty, projekty rovnosti a důstojnosti, respektování lidských práv".

Misie nás nejprve rozebere a pak nás zcela nově poskládá
Kombonián nastoluje otázku, jaký by měl být styl evangelijního hlásání a naší přítomnosti na hranicích s periferiích. Svět, který člověk poznává skrze misii, je světem prizmatickým: "Tím, že procházím konkrétními zkušenostmi a vkládám svůj život do rukou misie, jsem zcela proměněn. Někým jsem byl a stal jsem se někým jiným, a to díky setkáním, díky skutečnosti, která nás proměňuje a která nás na začátku rozebírá. Na synodě v Amazonii jsme řekli: "Odnaučit se, abychom se mohli učit a znovu učit". To je základní dědictví, na kterém je třeba dále pracovat, na pohnutce, která sytí život misionáře: nechat se obohacovat, "přiznat, že nevlastníme veškerou pravdu a veškeré poznání a žízníme po přítomnosti Boha, který nás překvapuje ve všech skutečnostech".

Péče o místa a vztahy
Otec Bossi byl koordinátorem sítě Justiça nos Trilhos, lidskoprávní organizace, která doprovází komunity, které se staly obětí těžby v koridoru Carajás. Vzhledem k tomuto angažmá zdůrazňuje, že "se nacházíme v jednom z nejdramatičtějších okamžiků dějin, v neposlední řadě kvůli ekologické krizi a klimatickému kolapsu. To, o co se zde snažíme, je co nejvíce přiblížit odpor na daných územích a světovou politiku. Říkáme, že dějiny změny klimatu se mění z konkrétních území, stejně jako se z území mění světový mír. Zdá se nám, že velkou výzvou je obnovit strukturu vztahů a sounáležitosti s kulturním, rodovým, historickým, afektivním místem, s územím, o které se staráme a na kterém rosteme jako lidé, s projektem zděděným po našich předcích a který chceme předat těm, kteří přijdou po nás.

COP30, ať zazní hlas utlačovaných, který je umlčován nacionalismy
Tento rozměr, na který upozornil otec Dario, hluboce spojuje spiritualitu, kulturu a péči o životní prostředí, o vztahy a lidi: "To může něco změnit. Zde v Brazílii a v mnoha částech "světa Jihu" vnímáme, že zkušenost domorodých národů jde tímto směrem a ukazuje, že je možný jiný způsob vztahu k lidem, životnímu prostředí a stvoření a že je možný i jiný způsob organizace společnosti, vztahů a ekonomiky. Domnívám se, že musíme být pokorní v přemýšlení o zcela jiných modelech, chránit je, protože tu už jsou, a vracet je tam, kde byly potlačeny".
Otec Dario také bilancuje, jak se hlas církve již nyní s určitou jasností a rozhodností ozývá v souvislosti s konferencí COP30, která se bude konat v Belemu od 10. do 21. listopadu: "Rád bych zdůraznil zejména sílu a hluboký obsah dokumentu církví globálního Jihu, Asie, Afriky, Latinské Ameriky a Karibiku, který byl předán papeži Lvovi a také generálnímu tajemníkovi OSN na zářijovém Valném shromáždění OSN. Je to dokument, v němž církev odsuzuje falešná řešení, zdůrazňuje naléhavost této doby, přijímá přímé závazky především jako místní společenství a jako globální církevní organizace a také stanovuje některé zásadní body pro COP30." Bude tento soubor požadavků vyslyšen? "Bohužel je to hlas menšiny, hlas, který je dnes potlačován arogancí nacionalismu, ale je to hlas, který zde, alespoň podle zkušeností, které mám z Brazílie, má velký vliv na místní komunity."

Prožívat Jubileum jako dekolonizaci misie
Vrátíme-li se k podstatě misijního povolání, je podle o. Daria třeba odstranit onen zbytkový kolonizační rys, který misii historicky poznamenal. "Otázka našeho způsobu misionářského jednání je rozhodující. Noví protagonisté "zdola" převracejí interpretaci vztahů, posilují význam misie schopné podporovat dialog mezi kulturami a také dialog mezi náboženstvími, bez diskriminace a s inkluzivními procesy. Samozřejmě přinášejí také mnoho výzev týkajících se církevních modelů a rozmanitosti církevních přístupů". Zpět do centra pozornosti se dostává úvaha o synodalitě, o posílení role biskupských konferencí, národních i kontinentálních, o stále významnější úloze místních církví při určování vlastních specifických a inkulturovaných cest.
Prožívat Jubileum tedy znamená neztratit ze zřetele jeho hluboký biblický a historický význam: být znamením naděje, konkrétní proměny společnosti vycházející z protagonismu víry. V Bibli, uzavírá otec Bossi, jubileum znamená odpuštění dluhů, odstranění otroctví, smíření se zemí a odpočinek země. "Všechny tyto kategorie lze velmi konkrétně převést do pastoračních možností a rozhodnutí, která nám naše víra umožňuje učinit pro proměnu této společnosti ve světle biblického snu o jubileu. Proto je oslava Jubilea misií obnovením role misie jako prvku proměny společnosti vycházejícího z víry."

zdroj: vaticannews.it
autor: Antonella Palermo