Komunio 2026

Už počtvrté jsme se letos setkali k společnému prožití týdne, kterému říkáme „Komunio“. Asi třicítka lidí nejrůznějšího věku prožila na počátku srpna v krušnohorské Horní Blatné týden plný setkání.

Setkání. O to jde! Tomáš Špidlík říkával, že život není čas, ale setkání. A papež František povýšil setkání na způsob křesťanské existence: kultura setkání. Setkání je pro nás na Komuniu privilegovaným způsobem poznávání, účastí na samotném Božím životě, který je sám jedním nepřetržitým setkáváním. Bůh je Bohem setkání, Bůh je Setkání.

Komunio nejsou duchovní cvičení, Komunio není jen formace, Komunio není ani jen dovolená. Je to způsob, jak být spolu a jak si týden vzájemně pomáhat v porozumění, ale především v prožívání naší víry. Dopoledne jsou věnována vzdělávání. Ale nejde o katechismus. Snažíme se proniknout do hloubi tajemství jednotlivých rozměrů našeho života v Duchu. První rok jsme tedy před čtyřmi lety věnovali ekleziologii, druhý teologické antropologii, loni jsme se setkali nad teologií svátostí a letos jsme objevovali magisterium papeže Františka. Evangelii gaudium, Laudato si', Laudate Deum, Fratelli tutti, Amoris Lætitia, Gaudete et exsultate, Traditionis custodes… A byla to síla! To, do čeho člověk během dopoledne proniká rozumem a sdílením s ostatními, pak prožívá v těch nejobyčejnějších chvílích celého dne: skrze službu druhým v kuchyni, blízkost při spontánních rozhovorech v jídelně nebo na zahradě, při rozhovorech na výletech, při nákupu,… a při slavení liturgie.

Odpoledne jsou vždy věnována společné „dovolené“. Letos jsme vyrazili třeba do Úterý na kurz keramiky a poznávání toho, co dokáže s obcí udělat pár nadšenců, kteří věří ve spolkový život, v komunio. Vydali jsme se v tiché meditaci podél Blatenského příkopu a sestavovali si svůj společný žalm chválící Hospodina za podivuhodné skutky, které v našich životech koná. Jedno odpoledne a večer jsme věnovali židovskému svátku stánků. Stánky jsme i stavěli a pak pod nimi přečkali noc. Tu noc, kdy jsme mohli pozorovat, „rozpláclí“ na louce, zatmění slunce, tu noc, kdy nám nad hlavami létaly perseidy. Slavili jsme eucharistii u nedalekého jezírka. Zájemci si vyzkoušeli techniku linorytu na téma Laudato si'. Zpívali jsme a tančili. Aspoň náznakem…

Kapitolou samou o sobě je na Komuniu jídlo! Nedílná součást setkání, jeho podstatná část. A i letos přispělo k plnosti zkušenosti komunia mezi námi. Postaral se o to Robert a Ida. Borci jak hrom.

Když jsme my obláti před pěti lety šli na pastorační oddělení plzeňského biskupství s nabídkou této „vzdělávací dovolené“, vůbec jsme netušili, co všechno se z tak jednoduše prožitého týdne může zrodit. Nic menšího než zázrak. Zázrak setkání, přátelství, radosti. Zázrak komunia. Zázrak, který má ještě i dnes moc proměňovat lidské životy. O čem to asi bude za rok?

Vlastimil, omi