Lev XIV.: chceme být synodální církví

„Pouze z pokorného a trvalého uplatňování synodality může vzejít synodální mentalita a synodální podoba církve; konkrétněji řečeno, může vyrůst skutečná účast a spoluzodpovědnost všech. Aby k tomu došlo, musí se této výzvy zhostit pastýři. V dějinách církve vždy závisela každá reforma na pastýřích, kteří ji prosazovali. V církvi musí dozrát synodální profil pastýřů: kněží, zejména farářů, kvůli jejich přímé odpovědnosti za křesťanské společenství; biskupů, jako principu a základu jednoty místní církve; papeže, jako principu a viditelného základu jednoty celé církve.“

O tom je více než kdy jindy přesvědčen Dario Vitali, konzultor Generálního sekretariátu synody, koordinátor teologických odborníků během první a druhé fáze synody a řádný profesor ekleziologie na Papežské gregoriánské univerzitě. Ten souhlasí s tvrzením španělského spisovatele Javiera Cercase, podle kterého bude František připomínán jedním slovem: synodalita. 

Lev XIV., coby čerstvě zvolený římský biskup, se 8. května 2025 objevil na centrální lóži svatopetrské baziliky a řekl, že „chceme být synodální církví, církví, která kráčí, církví, která vždy hledá mír, která vždy hledá lásku, která se vždy snaží být blízko zejména těm, kteří trpí“. Při setkání s účastníky jubilea zasvěceného života 10. října 2025 je vyzval, aby se zavázali „stávat se den za dnem stále většími odborníky na synodalitu, aby byli jejími proroky ve službě Božímu lidu“. Po modlitbě Anděl Páně 14. září 2025, když se obrátil na věřící na Svatopetrském náměstí, vyjádřil naději, že 60. výročí ustanovení biskupské synody – prorocké intuice Pavla VI. – „vyvolá obnovené úsilí o jednotu, synodalitu a misii církve“.

Kdo ví, zda nový římský biskup nebude připomínán nejen pro jedno, ale hned pro pět slov: konsolidace svou podstatou synodální církve?

Je to možné. Alespoň podle jeho prvních projevů a především podle jeho prvních rozhodnutí, z nichž nejdůležitějším je jistě potvrzení postupů pro realizaci třetí fáze synody univerzální církve, které 11. března 2025 stanovil papež František. Třetí fáze, které budou do června 2028 předcházet doprovodné a hodnotící procesy na různých úrovních církevního společenství, bude zakončena v Římě v říjnu 2028 slavnostním shromážděním.

Cílem následujících poznámek je připomenout dosavadní učení papeže Lva na téma synodality, které je v hlubokém souladu s Závěrečným dokumentem synody 2021-2024, který – jak je vždy užitečné připomenout – jako součást řádného magisteria Petrova nástupce představuje formu autentického učení římského biskupa a zavazuje místní církve k tomu, aby činily rozhodnutí v souladu s jeho obsahem. (viz Doprovodná nóta papeže Františka k Závěrečnému dokumentu).

„V duchu II. vatikánského koncilu”

Při setkání s kardinálským kolegiem 10. května 2025 papež Lev vyjádřil vůli plně se přidržet cesty, po které univerzální církev po desetiletí kráčí v duchu II. vatikánského koncilu, v souladu s tím, co papež František uvedl v některých základních bodech obsažených v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium: prvenství Krista v hlásání; misijní obrácení celé křesťanské obce; růst v kolegialitě a synodalitě; pozornost věnovaná sensus fidei; láskyplná péče o poslední a zavržené; odvážný a důvěryplný dialog se současným světem v jeho různých složkách a skutečnostech.

V této souvislosti lze připomenout, co uvádí Závěrečný dokument synody 2021-2024: „Celé synodální putování, vycházející z tradice církve, se odvíjelo od koncilního učení. Druhý vatikánský koncil byl semenem zasetým na poli světa a církve. Každodenní život věřících, zkušenost církví v každém národě a kultuře, četná svědectví o svatosti a přemýšlení teologů byly půdou, z níž koncil vyklíčil a vyrostl.“ (ZD 5)

„Synodalita a ekumenismus jsou úzce propojeny“

19. května 2025 při setkání se zástupci jiných církví a církevních společenství a jiných náboženství Lev XIV. potvrdil, že si je vědom „úzké souvislosti mezi synodalitou a ekumenismem“, ale také že má v úmyslu „pokračovat v úsilí papeže Františka o podporu synodálního charakteru katolické církve a rozvoj nových a konkrétních forem stále intenzivnější synodality v ekumenické oblasti“.

V této souvislosti Závěrečný dokument připomíná, co František řekl 19. listopadu 2022 Jeho Svatosti Mar Awa III., patriarchovi Syrské církve Východu: „Cesta synodality, po níž katolická církev kráčí, je a musí být ekumenická, stejně jako ekumenická cesta je cestou synodální.“ (ZD 23)

 „Uplatňovat formy synodality mezi křesťany všech tradic“

„Nicejský koncil zahájil synodální cestu, kterou má církev následovat při řešení teologických a kanonických otázek na univerzální úrovni. Příspěvek bratrských delegátů církví a církevních společenství Východu a Západu na nedávné synodě o synodalitě, která se konala ve Vatikánu, byl cenným podnětem k hlubšímu zamyšlení nad povahou a praktikováním synodality.“

To je část projevu proneseného 7. června 2025 před účastníky sympozia „Nicea a církev třetího tisíciletí: směrem ke katolicko-pravoslavné jednotě“, které se konalo na Papežské univerzitě sv. Tomáše Akvinského.

Při této příležitosti je citován Závěrečný dokument synody, kde se zdůrazňuje, že „ekumenický dialog je základem pro rozvoj chápání synodality a jednoty církve“ a podporuje rozvoj „synodálního ekumenického postupu nebo i formy konzultací a rozlišování ve společných a aktuálních otázkách“. (ZD 138)

„Synodalita se stává mentalitou“

17. června 2025 jsou biskupům Italské biskupské konference, svolaným za účelem splnění některých statutárních povinností, předány některé výzvy pro nejbližší budoucnost: „Pokračujte v jednotě, zejména s ohledem na synodální cestu […]. Zůstaňte jednotní a nebraňte se „provokacím“ Ducha. Ať se synodalita stává mentalitou, v srdci, v rozhodovacích procesech a ve způsobech jednání […]. Dívejte se na zítřek s pokojem a nebojte se odvážných rozhodnutí!“

V Závěrečném dokumentu se uvádí, že synodalita se může stát mentalitou, pokud „je společná synodální formace pro všechny pokřtěné horizontem, v němž lze chápat a uskutečňovat specifickou formaci, potřebnou pro různé služby a formy života. Aby se tak mohlo stát, je třeba realizovat tuto formaci jako výměnu darů mezi různými povoláními (společenství), v perspektivě služby, kterou je třeba vykonávat (poslání), a to skrze zapojení a vzdělávání v diferencované spoluzodpovědnosti (spoluúčast).“ (ZD 147)

„Synodalita znamená žít mezi kněžími a biskupy jako bratři“

Dne 26. června 2025, v rámci mezinárodního setkání pořádaného Dikasteriem pro klérus, jsou ti, kteří jsou zodpovědní za pastoraci povolání a formaci v seminářích, vyzváni, aby se zamysleli nad skutečností, že „bratrství je základním stylem kněžského života. Stát se Kristovými přáteli znamená žít mezi kněžími a biskupy jako bratři, nikoli jako konkurenti nebo individualisté. Výchova musí tedy pomáhat budovat v kněžském stavu pevné vazby jako vyjádření synodální církve, v níž společně rosteme a sdílíme úsilí a radosti kněžské služby“. Jak by mohli kněží být budovateli živých společenství, kdyby mezi nimi nejprve nevládlo skutečné a upřímné bratrství?

V Závěrečném dokumentu se píše, že „v synodální církvi jsou kněží povoláni žít svou službu v blízkosti lidem, přijímat každého, naslouchat každému a otevírat se synodálnímu způsobu života církve […] a jsou povoláni žít kněžské bratrství a kráčet společně v pastorační službě“. (ZD 72)

„Synodalita jako styl a postoj, který nám pomáhá být církví“

Také 26. června 2025 při setkání s členy Řádné rady Generálního sekretariátu biskupské synody vyjádřil Lev XIV. přesvědčení, že papež František dal „biskupské synodě nový impuls“ a zanechal nám jako cenné dědictví zejména následující učení: „Synodalita je styl, postoj, který nám pomáhá být církví a podporuje autentické zkušenosti spoluúčasti a společenství.“

Závěrečný dokument říká, že „formace k synodálnímu stylu církve podpoří vědomí, že dary přijaté ve křtu jsou hřivnami, které mají přinášet své plody pro dobro všech, a proto nemohou zůstat skryté nebo neúčinné.“ (ZD 141)

„Naslouchat si navzájem a naslouchat hlasům chudých“

Ve videoposelství ze dne 29. srpna 2025 adresovaném augustiniánské provincii sv. Tomáše z Villanovy (Spojené státy americké) se uvádí, že „sv. Augustin nám připomíná, že než promluvíme, musíme naslouchat, a jako synodální církev jsme povzbuzováni, abychom se znovu věnovali umění naslouchat prostřednictvím modlitby, ticha, rozlišování a reflexe. Máme příležitost a odpovědnost naslouchat Duchu svatému; naslouchat jeden druhému; naslouchat hlasům chudých a lidí na okraji společnosti, jejichž hlasy potřebují být slyšeny“.

Závěrečný dokument připomíná, že „ochota naslouchat všem, zejména chudým, je v příkrém protikladu vůči světu, v němž koncentrace moci vede k zanedbávání chudých, opomíjených, menšin a planety Země, našeho společného domova. Synodalita a integrální ekologie předpokládají perspektivu vztahů a zdůrazňují nutnost péče o vazby. Proto na sebe vzájemně odkazují a vzájemně se doplňují ve způsobu poslání církve v současném světě.“ (ZD 48)

„Maria, synodální žena, která nás volá, abychom kráčeli společně jako bratři a sestry“

6. září 2025 se účastníkům kongresu Pontificia Accademia Mariana Internationalis obrátil těmito slovy: „V jubileu a synodalitě jste rozpoznali dvě biblické a teologické kategorie, které účinně vyjadřují povolání a poslání Ježíšovy Matky. Jako žena jubilea se nám Maria jeví jako schopná vždy začít znovu od poslechu Slova, podle postoje popsaného svatým Augustinem: Každý se tě ptá na to, co chce, ale ne vždy slyší odpověď, kterou chce. Tvůj nejvěrnější služebník je ten, kdo neusiluje o to, aby od tebe slyšel to, co chce, ale spíše o to, aby chtěl to, co od tebe slyší (Vyznání, X, 26). Jako synodální žena je plně a mateřsky zapojena do působení Ducha svatého, který volá k společné cestě jako bratry a sestry ty, kteří si dříve mysleli, že mají správné důvody zůstat odděleni ve vzájemné nedůvěře a dokonce nepřátelství (srov. Mt 5,43-48).“

V Závěrečném dokumentu čteme, že Panně Marii, která nese nádherný titul Odigitria, Ta, která ukazuje a vede cestu, jsou svěřeny „výsledky synody. Ona, Matka církve, která ve večeřadle pomohla rodícímu se společenství učedníků otevřít se novosti Letnic, nás naučí být lidem společně kráčejících učedníků misionářů, být synodální církví.“ (ZD 155)

„Žít synodalitu také v rodině”

V projevu proneseném 19. září 2025 k účastníkům setkání pořádaného Latinskoamerickou biskupskou radou, která synodální metodou uvažovala o některých aktuálních otázkách týkajících se rodinného života, papež Lev vyzývá k uplatnění kategorie synodality také v rodinném životě: „Žít synodalitu v rodině vyžaduje společnou cestu, sdílení utrpení a radostí, respektující a upřímný dialog mezi všemi jejími členy, naučit se naslouchat a přijímat rodinná rozhodnutí, která jsou důležitá pro všechny.“

„Církev jako laboratoř synodality pro uskutečňování skutků evangelia“

To, co si papež Lev myslí o synodalitě, ale najdeme v organických a výstižných termínech především v projevu proneseném 19. září 2025 při zahájení nového pastoračního roku římské diecéze. Lze to vyjádřit následujícími slovy:

• Závěrečný dokument XVI. synodního shromáždění ze dne 24. listopadu 2024 „obsahuje pokyny, které již nyní mohou být přijaty v místních církvích, s přihlédnutím k různým kontextům, k tomu, co již bylo učiněno, a k tomu, co zbývá učinit, aby se stále lépe poznával a rozvíjel styl synodální misijní církve“;

• „Prostřednictvím synodálního procesu Duch vzbudil naději na církevní obnovu, která je schopna oživit společenství, aby rostla v evangelním stylu, v blízkosti Bohu a v přítomnosti služby a svědectví ve světě“;

• „Plodem synodální cesty po dlouhém období naslouchání a diskuse byl především impuls k ocenění služeb a charismat, čerpající z křestního povolání, kladoucí do centra vztah s Kristem a přijetí bratří, počínaje těmi nejchudšími, sdílení jejich radostí a bolestí, nadějí a trápení“;

• „Synodální církev v misii se musí naučit stylu, který oceňuje dary každého jednotlivce a chápe funkci vedení jako mírumilovné a harmonické úsilí, aby nám v jednotě vyvolané Duchem svatým dialog a vztah pomáhaly překonávat četné tlaky vedoucí k protikladům nebo obranné izolaci“;

• Je na každém z nás, „abychom se zasadili o to, aby se naše místní církve staly laboratoří synodality, schopnou – s Boží milostí – uskutečňovat skutky evangelia v kontextech, kde nechybí téžkosti, zejména pokud jde o předávání víry“;

• Abychom podpořili synodální dynamiku „v reálných kontextech každé místní církve“, je nutné „usilovat o aktivní účast všech na životě církve“ a posilovat vizi synodální a misijní církve prostřednictvím participativních orgánů;

• Organismy participace „pomáhají Božímu lidu plně uplatňovat svou křestní identitu, posilují pouto mezi vysvěcenými kněžími a společenstvím a vedou proces, který vede od společného rozlišování k pastoračním rozhodnutím“;

• Je třeba „učinit z těchto orgánů skutečné prostory komunitního života, kde se žije společenství, místa setkávání, kde se uskutečňuje společné rozlišování a křestní a pastorační spoluzodpovědnost“;

• Je proto třeba identifikovat a překonat překážky, které zejména na farní úrovni brání jejich vzniku nebo dobrému fungování;

• Papež Lev navrhuje tři prioritní cíle, které je třeba synodálním stylem naplňovat:

(1) Pečovat o vztah mezi křesťanskou iniciací a evangelizací, „s vědomím, že žádost o svátosti se stává stále méně četnější. Zahájení křesťanského života je proces, který musí integrovat život v jeho různých aspektech, postupně umožňovat vztah s Pánem Ježíšem, vést lidi k důvěře v naslouchání Slovu, k touze žít modlitbou a působit v lásce“.

(2) Zapojit mladé lidi a rodiny a nastavit „pastoraci založenou na solidaritě, empatii, diskrétnosti, neposuzování, která dokáže přijmout všechny a nabídnout co nejvíce personalizované cesty, přizpůsobené různým životním situacím adresátů […]. Jde – musíme to upřímně říci – o pastoraci, která neopakuje stále totéž, ale nabízí nové učení; pastoraci, která se stává jakousi školou schopnou uvést do křesťanského života, doprovázet jednotlivé životní etapy, utvářet významné lidské vztahy, a tak ovlivňovat i sociální strukturu, zejména ve službě nejchudším a nejslabším“.

(3) Posílit vzdělávání na všech úrovních. „Prožíváme formační nouzi a nesmíme si namlouvat, že stačí pokračovat v některých tradičních činnostech, aby naše křesťanské společenství zůstalo živé. Musí se stát generativními: být lůnem, které uvádí do víry, a srdcem, které hledá ty, kteří ji opustili. Ve farnostech je potřeba vzdělávání a tam, kde není, by bylo důležité zavést biblické a liturgické kurzy, aniž bychom opomíjeli otázky, které zajímají nové generace, ale které se týkají nás všech: sociální spravedlnost, mír, složitý fenomén migrace, péče o stvoření, dobré uplatňování občanství, respekt v partnerském životě, duševní utrpení a závislosti a mnoho dalších výzev. Jistě nemůžeme být odborníky na všechno, ale musíme o těchto tématech přemýšlet, třeba i nasloucháním mnoha odborným znalostem, které naše město může nabídnout.“

„V církvi není nikdo povolán k vládnutí, všichni jsou povoláni ke službě“

Velký význam mají slova, která pronesl papež Lev 26. října 2025 k synodálním týmům a participativním orgánům při příležitosti oslav jejich jubilea.

„V církvi […] vztahy neodpovídají logice moci, ale logice lásky […]. Nejvyšší pravidlo v církvi je láska: nikdo není povolán k vládnutí, všichni jsou povoláni ke službě; nikdo nesmí vnucovat své myšlenky, všichni si musíme navzájem naslouchat; nikdo není vyloučen, všichni jsme povoláni k účasti; nikdo nevlastní celou pravdu, všichni ji musíme pokorně hledat, a hledat ji společně.“

„Být synodální církví znamená uznat, že pravdu nelze vlastnit, ale hledat ji společně, nechat se vést neklidným srdcem zamilovaným do Lásky.“

„V církvi musíme všichni uznat, že potřebujeme Boha a potřebujeme jeden druhého, cvičit se ve vzájemné lásce, ve vzájemném naslouchání, v radosti ze společné cesty, vědomi si toho, že „Kristus patří těm, kteří pokorně naslouchají, ne těm, kteří se povyšují nad stádo“ (sv. Kliment Římský, List Korinťanům, c. XVI). Synodální týmy a participativní orgány jsou obrazem této církve, která žije ve společenství. A dnes bych vás chtěl povzbudit: nasloucháním Duchu, dialogem, bratrstvím a parresií nám pomozte pochopit, že v církvi jsme před jakýmikoli rozdíly povoláni kráčet společně v hledání Boha, abychom se oblékli do Kristových citů; pomozte nám rozšířit církevní prostor, aby se stal kolegiálním a přívětivým.“

Zavažme se tedy „budovat církev zcela synodální, zcela služebnou, zcela přitahovanou Kristem, a proto usilující o službu světu“, a vzývejme pomoc Marie slovy Božího služebníka Tonina Bella: „Svatá Maria, ženo společenská, živ v našich církvích touhu po společenství. […] Pomoz jim překonat vnitřní rozdělení. Zasáhni, když se v jejich lůně plíží démon sváru. Uhas ohniska rozbrojů. Urovnej vzájemné spory. Ztlum jejich rivalitu. Zastav je, když se rozhodnou jít vlastní cestou a zanedbávají shodu na společných projektech“ (Maria, Donna dei nostri giorni, Cinisello Balsamo 1993, 99).

autor: Andrea Lebra

zdroj: settimananews.it; foto: vatican.va