"Ne" od vojáků

 Arcibiskup americké armády Timothy P. Broglio v souvislosti s možnými vojenskými akcemi USA proti Grónsku uvedl 18. ledna v rozhovoru pro BBC, že američtí vojáci by se mohli ocitnout „v situacích, kdy by jim bylo nařízeno udělat něco, co je morálně sporné.“ V takových případech, jak tvrdí „by bylo z hlediska vlastního svědomí morálně přijatelné tento rozkaz neuposlechnout“, i když uznává, že je pro vojáka obtížné přímý rozkaz neuposlechnout.

Odkaz na závažnost obtíží, kterým je třeba čelit, ospravedlňuje to, že se raději omezil na prohlášení morální přípustnosti odmítnutí z důvodu svědomí, než aby podporoval morální povinnost uplatnit odmítnutí z důvodu svědomí.

V každém případě se zdá, že když vojenský ordinář velkého národa prohlásí a priori za nespravedlivou válku, kterou jeho prezident hrozí zahájit proti mírumilovné, svobodné a demokratické zemi, znamená to v katolickém hodnocení války bod, odkud není návratu.

Nechybí důvody k pochybnostem o přístupu biskupa Broglia: „Grónsko je územím Dánska, našeho spojence. Nezdá se opravdu rozumné, aby Spojené státy napadly a obsadily přátelskou zemi.“ Je nevyhnutelné se ho zeptat, proč by v případě, že by nešlo o přátelskou zemi, bylo plánování jejího napadení přípustné. Stále by šlo o agresivní válku, a jako taková by byla naprosto neospravedlnitelná.

To však nic nemění na tom, že jde o převratnou událost. Broglio je arcibiskupem téměř dvou milionů katolíků, kteří jsou tak či onak zapojeni do organizace ozbrojených sil Spojených států, od vojáků po jejich rodiny, studenty vojenských akademií, pacienty vojenských nemocnic až po zaměstnance americké vlády působící v zahraničí.
Jeho záměrem je probudit svědomí svých věřících, aby v současné politické situaci nerozhodovalo MAGA, ale evangelium. Skutečnost, že obhajoba legitimity odmítnutí služby z důvodu svědomí vychází z vnitřního prostředí armády, a nikoli zvenčí, jak tomu bývá obvykle, představuje kvalitativní skok v diskuzi o válce a povinnostech občanů v případě války.

Podle National Catholic Reporter je třeba postoj arcibiskupa Broglia považovat za milník ve vývoji nauky církve o válce a míru: od roviny etického hodnocení se přechází k prorocké provokaci.

Jde o překonání tradičního přístupu k otázce spravedlivé války, protože nad rámec obecného politického rozlišování se odvolává na osobní úsudek svědomí a ten je považován za imperativ pro chování, které je třeba zaujmout. Jak moc je apel na imperativ svědomí ve srovnání s imperativem poslušnosti v rámci vojenského řádu, jehož základním pilířem právě poslušnost je, rušivý, je každému zřejmé.

Vzpomínáme-li na léta, kdy se o těchto tématech živě diskutovalo ve společnosti i v církvi, můžeme říct: „Don Milani konečně dorazil i do Ameriky“.

Ve svém Dopise soudcům, když v Itálii ještě nebylo uznáno právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí, se don Milani bránil obvinění z ospravedlňování trestného činu, protože hájil odpůrce vojenské služby z důvodu svědomí, a řekl: „Musel jsem dobře vyučovat tomu, jak má občan reagovat na nespravedlnost. Jak má svobodu slova a tisku. Jak má křesťan reagovat i na kněze a dokonce i na biskupa, který se mýlí. Jak se každý musí cítit zodpovědný za všechno.“

Bez váhání učil povinnosti dodržovat občanské zákony, ale také povinnosti každého člověka uplatňovat morální rozlišování ve všem, co je mu přikázáno, a jednat podle toho.

„Škola se liší od soudní síně,“ psal dále soudci. „Pro vás, soudce, platí pouze to, co je stanoveno zákonem. Škola však stojí mezi minulostí a budoucností a musí mít na paměti obojí.“ Nic lepšího by se o církvi nedalo říct: „Církev stojí mezi minulostí a budoucností a musí mít na paměti obojí.“

Takto církev znovu objevuje skutečný smysl svého poslání na politické úrovni, a to smysl kritické reflexe. Johannes Baptist Metz, hovořil během třiceti let své nejvýznamnější teologické tvorby, od šedesátých do devadesátých let minulého století, o úkolu církve předkládat světu a jeho mocným památku na Krista jako o úkolu „podvratné paměti“.

Paměť Krista nás zavazuje stát v dějinách na straně poražených a tváří v tvář nekonečným pokusům ospravedlnit válku nemůže církev stát jinde než na straně obětí a v jejich jménu důrazně hlásat odmítnutí ze strany svědomí.

autor: Severino Dianich
zdroj: settimananews.it
foto: unsplash.com