Pět nových oblátských asociovaných!

Na letošní říjnové setkání asociovaných jsem jela s mírným chvěním. Nejela jsem do Německa poprvé a velkou část (i zahraničních) asociovaných jsem už znala, ale přesto to pro mě bylo jiné. Měla jsem totiž sama mít své první asociování.
Všechno pro některé z nás začalo už společnou cestou OMI-busem, ve kterém nás řidič Pepa posbíral ze severního Plzeňska, a pak už jsme od plzeňského Globusu svištěli do Hünfeldu. Páteční večer byl věnovaný společnému představení jednotlivých skupinek asociovaných, což probíhalo hezkou formou skrze nástěnky s fotkami a dalšími informacemi.
Sobotní dopoledne se povídalo o událostech ze světa i o tom, jak a čím žijí oblátky. Bylo moc milé, že si na nás udělaly čas, staraly se o děti, a ještě si pro nás připravily dopolední program, který byl zakončený skupinkami, ve kterých jsme se sdíleli o tom, jaké výzvy před sebou máme atd. Odpoledne jsme si mohli projít různé workshopy. Já s Kubou jsme „skončili“ u výroby růženců. Možnost byla ale i napsat si svůj vlastní žalm nebo se bavit o misiích.
Večer patřil obnově slibů a první asociaci. Byla to síla. Stálo nás tam pět „preasociovaných“, kteří jsme se všichni obdarováni touhou žít pro Krista, církev a její misii na rok zavázali k tomu, že chceme, aby se skrze nás Kristus stával v tomto světě zakusitelným. Uvědomění, že jsem skutečně touto touhou obdarovaná a že je to krásný a obrovský dar, který mi do života přivedl a stále přivádí skvělé lidi, pro mě bylo velmi dojemné a vlastně dost těžko přenositelné na papír.
Po slavnosti následovalo posezení „u medvěda“ a pak už neděle a s ní volba nové mluvčí, mše, oběd a následný odjezd domů.
Bylo to krásné setkání plné výborného jídla, objetí, blízkosti, které nevadí jazyková bariéra, a radosti ze společenství v modlitbě i všednosti. Prostě… jako doma. Díky všem, kteří se na naší formaci preasociovaných podíleli (jmenovitě Kačence a Vlastovi, ale i mnoha dalším!), a díky taky Kubovi, mému muži, bez kterého bych tuto touhu žít pro Krista tímto konkrétním způsobem neobjevila. Už teď se těším na další setkání i na to, co vše naše asociování přinese.

autorka: Eliška Popelková