V Paříži s mladými o mladých

Od 24. do 29. listopadu se Paříž stala místem setkání misionářů oblátů a zástupců oblátské mládeže z celé Evropy u příležitosti zasedání Evropské komise pro misii s mládeží. Toto každoroční setkání propojuje obláty pracující v misii s mládeží a mladé zástupce z různých zemí, aby sdíleli zkušenosti, sny a misijní inspiraci. Jeho cílem je podporovat výměnu, inspirovat nové pastorační iniciativy a posilovat pouta v rámci oblátské rodiny.
Cílem setkání je také naslouchat hlasu mladých, nabízet jim mezinárodní zkušenost s oblátským charismatem a hlubší porozumění vlastnímu povolání. Účastníci zároveň společně připravují evropské letní akce a podporují kulturu povolání.
Životní příběhy mladých lidí jsou vždy inspirující. Navzdory obtížným výzvám dnešní doby je pro nás jejich nadšení a víra nadějí. Dojemným příkladem byla mladá účastnice z Ukrajiny, která čekala 24 hodin na hranicích, aby se mohla k našemu setkání připojit; její vytrvalost a radost všechny hluboce zasáhly.
Takové okamžiky odhalují krásu a životnost misie s mládeží, cesty plné výzev, ale ještě více radosti, přátelství a víry. Energie mladých vytváří pravého rodinného ducha, tolik typického pro oblátské charisma.
Program začal čtvrteční večeří, která byla také prostorem k přivítání a prvnímu seznámení. V pátek ráno každá země mluvila o tom, jak se jí v posledním roce dařilo v misii s mládeží. Mluvila jsem o Úletu, našem oblátském letním táboře, o charitativní sbírce potravin, farním plese, skautingu a OMIKINU — všechno to byly chvíle, kdy mladí lidé naplno žili oblátské poslání. Při vzpomínce na tyto události mě zaplavila nostalgie. Po obědě jsme plánovali aktivity na příští rok a den jsme zakončili procházkou po Paříži.
V sobotu přišlo nové téma: poznávání otce Tempiera, nejbližšího spolupracovníka svatého Evžena. Během přednášek a pouti po stopách prvních oblátů jsem objevila, jak zásadní byl Tempier pro uskutečnění Evženovy vize. Jsem hluboce vděčná, že jsem mohla poznat jeho příběh. Poutní cesta skončila u hrobu oblátů, kde jsme zpívali Salve Regina, stejný hymnus, který zněl při smrti svatého Evžena, a byl to velmi silný okamžik.
Večer završil „Festival národů“, plný radosti: ochutnávali jsme speciality z různých zemí, tančili na tradiční hudbu a společně se radovali až do noci. V neděli jsme se rozloučili a s drobnými suvenýry, vzpomínkami, a především s obnovenou vírou a nadějí se vydali do dalšího roku.

Ester Vopatová a Janith OMI