Vděčnost za rodinu

Toto setkání asociovaných nebylo první, kterého jsem se zúčastnil. Nebylo to tedy nic překvapivého. A přesto byly chvíle, které mě dojaly. Měl jsem například pocit, že je už zcela přirozené připravovat materiály, nástěnky, informace o skupinách... v němčině a češtině nebo také v angličtině. Za ta léta jsem si všiml, že dvě skupiny, které existují z jazykových důvodů, skutečně srostly, a to se podle mě krásně projevuje v tom, že se chtějí podělit o své myšlenky a nápady s ostatními, i když to znamená opustit svou jazykovou komfortní zónu. Rodinná atmosféra byla patrná také v tom, že oblátky z Ramsdorfu vyplnily sobotní dopoledne svým vlastním obsahem, svým vlastním způsobem a svými metodami. A také různá stanoviště v sobotu odpoledne jasně ukázala, že každý má své zájmy, svou vizi, dělá to, co mu právě prospívá, nebo možná vůbec nepotřebuje stanoviště k práci, ale prostě chodí sem a tam, aby se dal do řeči s lidmi. Ve všem se mi jeví velká rozmanitost a bohatství talentů, iniciativ, nadějí, snů – a vše se soustřeďuje kolem charismatu svatého Evžena. To, že mohu být součástí této komunity, která se neustále vyvíjí – to je pro mě prostě velkým darem.
Christian Orth

První říjnový víkend pro mě vždy nese punc výjimečnosti, protože je to víkend, kdy se zpravidla koná provinční setkání asociovaných, při kterém skládáme naše asociační sliby, při kterém se oficiálně zavazujeme k tomu, že chceme žít charisma sv. Evžena v našich laických životech.
Ale letos to pro mě bylo ještě o něco výjimečnější. Za prvé pro nás, zakládající členy naší skupinky, to byla kulatá 10. asociace. To už je nějaký kus života, člověk je tak plný úžasu a vděčnosti, co za tu dobu všechno zažil a prožil a co za lidi díky tomu v životě má. A druhý důvod - naše skupinka se tentokrát rozrostla o pět nových členů. Oni teda vždycky byli naši, ale teď jsou naši oficiálně a to je radost veliká!
Kačka Orth