Dopis neapolského kardinála obchodníkům se smrtí

Neapolský arcibiskup kard. Mimmo Battaglia vyjadřuje ve veřejném prohlášení bolest, která pramení ze „země, která se třese“ kvůli nové válce.

 

Obchodníkům se smrtí,

vám, kteří obchodujete s lidskou krví,

vám, kteří počítáte zisky, zatímco matky počítají své děti,

vám, kteří nazýváte „strategií“ to, co evangelium nazývá skandálem,

adresuji slova, která nevycházejí z diplomacie, ale z rány.

 

Píšu vám z této země, která se třese.

Třese se pod kroky chudých,

pod pláčem dětí,

pod tichem nevinných,

pod divokým hlukem zbraní, které jste vyrobili, prodali a svým cynismem požehnali.

 

Píšu vám v době, kdy se zdá, že svět znovu objevil Kainův jazyk.

Ten starodávný a strašný jazyk, který se ptá:

„Jsem snad strážcem svého bratra?“

A přece ano, jsme.

Všichni jím jsme.

A vy více než ostatní, protože jste se rozhodli nejen odvrátit zrak, ale také těžit z bratrovy rány.

 

V této době jsou noci, kdy se zdá, že se lidstvo ztratilo.

Dlouhé noci, kdy nebe nepřináší útěchu a země vrací jen trosky.

A přesto právě tam, uprostřed noci, evangelium nepřestává promlouvat.

Nepřestává tvrdit, že žádný člověk se nenarodil, aby se stal terčem.

Že osudem žádného dítěte není stát se prachem.

Že žádná matka by se neměla učit poznávat svého syna podle kusu látky.

Že mír není vysmívanou slabostí, ale nejvyšší podobou síly.

 

Vy jste opakem chleba.

Chléb se láme, aby nasytil.

Zbraně lámou těla, aby vyhladověly budoucnost.

Chléb shromažďuje lidi u stolu.

Zbraně kopou hroby, vyprazdňují domy, prodlužují stoly bez hostů.

Chléb voní rukama.

Zbraně mají chladný pach bilancí.

 

A řekněte mi: jak to děláte?

Jak můžete spát s vědomím, že za každým kontraktem je rozervané tělo?

Že za každým podpisem je vyprázdněná škola, zbořená nemocnice, vymazaná tvář?

Jak můžete nazývat „trhem“ to, co před Bohem má to nejjednodušší a nejstrašnější jméno: hřích?

 

Nemluvím k vám jako soudce.

Nemám k dispozici žádné soudy, které bych mohl použít.

Mluvím k vám jako člověk a pastýř.

Jako věřící, zraněný krutostí doby.

Jako biskup, který v hloubi duše slyší výkřik Krista, stále křižovaného v ponížených národech, v zničených městech, v bezejmenných tělech, která moře vrací a válka skrývá.

 

Protože dnes má Ukřižovaný ruce civilistů pohřbených pod bombami.

Má vytřeštěné oči dětí, které ještě neumí pojmenovat hrůzu.

Má tváře žen, které místo objetí svých dětí svírají jen fotografie.

Má žízeň uprchlíků, strach starých lidí, třes těch, kteří už nemají domov ani jazyk, kterým by mohli vyjádřit svou bolest.

 

A vy, obchodníci se smrtí, i dál procházíte pod křížem, jako pod ním kdysi procházeli vojáci, kteří si rozdělili šaty odsouzeného.

Jenže dnes si nedělíte tuniku:

rozdělujete si celé národy.

Sázíte na hranice, na zášť, na eskalaci, na zbrojní rovnováhu.

A mezitím nazýváte strach mírem, nadvládu řádem, trvalou hrozbu bezpečností.

Ale tam, kde se zasévá smrt, není bezpečí.

Tam, kde se mladí lidé učí podezíravosti, není budoucnost.

Není spravedlnost, pokud bohatství několika je založeno na smutku mnoha.

A nebude mír, dokud válka zůstane přijatelnou investicí.

 

Evangelium však nesmlouvá.

Evangelium neblahoslaví průmysl zmaru.

Evangelium si nezvyká na mrtvé.

Evangelium nesnese, aby se bolest stala statistikou a aby se za unavenými komentáři zpravodajství naplňovaly nejhrůznější masakry.

 

Evangelium staví do středu dítě.

Vždycky.

A když je ve středu pozornosti dítě, všechny vaše důvody se hroutí.

Hroutí se vojenské doktríny, oportunistické aliance, geopolitická ospravedlnění, technický jazyk, kterým zakrýváte hanbu.

Protože tváří v tvář zabitému dítěti už neexistuje pravice ani levice, východ ani západ, přítel ani nepřítel:

existuje jen propast.

Nežádám vás tedy jen, abyste se zastavili.

Žádám vás, abyste se obrátili.

Ano, obrátili.

Starobylé slovo, skandální slovo, nezbytné slovo.

Obrátit se znamená přestat si myslet, že všechno je vyčíslitelné cenou.

Znamená to uznat, že lidský život je posvátný, jinak přestane být lidským.

Znamená to opustit logiku zisku a vstoupit do logiky péče.

Znamená to mít konečně odvahu přijít o peníze, aby se zachránili lidé.

 

Prožijte záchvěv.

Jen jeden, ale opravdový.

Nechte se dohnat pláčem, který jste doposud drželi mimo své pokoje.

Vpusťte jména mrtvých do svých správních rad.

Dovolte jen třeba jedné matce, aby vám narušila účty.

Dovolte evangeliu, aby vám zničilo váš klid.

 

Protože bez odzbrojení srdce není mír,

a srdce se neodzbrojí, dokud se ruka drží zisku.

Válka nezačíná, když spadne první bomba.

Začíná mnohem dříve:

když se bratr stane překážkou,

když se chudý stane bezvýznamným,

když je soucit považován za naivní,

když ekonomika přestane sloužit životu a rozhodne se ho využívat.

 

A přesto vám nepíšu, abych vás uvrhl do zoufalství.

Píšu vám, protože i pro vás existuje cesta.

Bůh nepřestává klepat ani na ty nejodolnější dveře.

I pro vás existuje možnost vykoupení.

I pro vás existuje Velký pátek, který se může otevřít Velikonocům.

Ale musíte sestoupit.

Sestoupit z piedestálů moci, z jazyků, které ospravedlňují, z místností, kde se plánuje smrt bez zápachu a bez tváře.

Musíte se znovu stát lidmi.

Dřív než manažery, akcionáři, stratégy a zprostředkovateli: lidmi.

Lidmi schopnými studu, a tedy i pravdy.

 

Sním o dni, kdy vaše fabriky změní své poslání.

Kdy se ze železa nestane projektil, ale pluh,

kdy se vynalézavost nebude používat k zdokonalování zbraní, ale k ochraně života,

kdy se kapitál bude utrácet na léčení, vzdělávání, obnovu a přijímání.

Sním o dni, kdy se slovo „zisk“ už nebude rýmovat se slovem „pohřeb“.

 

Vím, že se někdo usměje a nazve to naivitou.

Ale jedinou skutečnou naivitou je dnes věřit, že válka může zachraňovat.

Jediným skutečným šílenstvím je myslet si, že můžeme pokračovat v zapalování světa, aniž bychom s ním shořeli.

Jediným možným realismem je nyní mír.

 

Proto vám kladu otázku, která vás, jak doufám, nenechá na pokoji:

kolik krve vám bude stačit?

Kolik bolesti musí ještě projít historií, abyste pochopili, že neobchodujete se zbožím, ale s dětmi, s matkami, s tvářemi, s těly milovanými Bohem?

Zastavte se.

Než bude pro celé národy příliš pozdě.

Než bude příliš pozdě pro vás.

Zastavte se a poslouchejte evangelium míru, které neřve, ale naléhá, které neutiskuje, ale obrací, které neponižuje, ale oslovuje jménem.

Poslouchejte Krista, neozbrojeného a pravdivého, který stále říká:

„Blahoslavení tvůrci pokoje.“

 

Ne ti, kdo kalkulují s válkou.

Ne ti, kdo zaručují zbrojní rovnováhu.

Ne ti, kdo prodávají strach.

Ti, kdo tvoří pokoj. Svět potřebuje ruce, které pomáhají, ne ruce, které zbrojí.

Potřebuje bdělé svědomí, ne slepé zisky.

Potřebuje proroky, ne obchodníky.

A my, církev evangelia, nebudeme mlčet.

Ne z ideologických důvodů, ale z věrnosti.

Ne z naivity, ale z poslušnosti Kristu.

Ne proto, že bychom ignorovali složitost historie, ale proto, že známe nekonečnou hodnotu každého života.

 

Vám, obchodníci se smrtí, proto říkám poslední slovo, ne jako odsouzení, ale jako prosbu:

vraťte světu budoucnost.

Vraťte dech.

Vraťte děti matkám, otce domovům, sny zemi.

Vraťte se ke své lidskosti.

 

Mír vás bude soudit.

Ale pokud budete chtít, může vás mír také ještě zachránit.

 

S bolestí, s nadějí, s evangeliem v rukou.

 

Metropolitní arcibiskup Neapole
don Mimmo Card. Battaglia

zdroj: vaticannews.va
foto: unsplash.com