Papež František před novou etapou svého pontifikátu

V roce 1990, kdy argentinské jezuity rozdělovaly názory na roli církve v politice a společnosti, vyústila frustrace ze stylu vedení budoucího papeže Františka v jeho dvouletý exil v Córdobě. Tehdejší papež Jorge Mario Bergoglio využíval své samoty v jezuitské rezidenci k modlitbě, psaní a četbě.
František později popsal svou „temnou noc duše“ jako „čas očisty“ svého vnitřního života.
Tři desetiletí po této duchovní krizi stojí osmaosmdesátiletý František před další duchovní křižovatkou, když se zotavuje ze své nejvážnější fyzické výzvy. Pět týdnů hospitalizace kvůli oboustrannému zápalu plic, který ho dvakrát málem připravil o život, mu poskytlo čas k zamyšlení nad jeho dosavadním životem a nad tím, čeho chce ještě před smrtí dosáhnout.
Ve své nedělní modlitbě Anděl Páně 30. března mluvil František i o své nemoci a povzbudil celou církev, aby současnou postní dobu vnímala jako čas uzdravení.
„ I já ji takto prožívám, na duši i na těle,“ napsal s tím, že se jeho zdravotní stav zlepšuje.

Nyní je František zpět ve své vatikánské rezidenci na dvouměsíční rekonvalescenci nařízené lékaři a jeho dny se do jisté míry podobají těm, které strávil v Córdobě: četba, modlitba, slavení eucharistie a lehká práce, k tomu samozřejmě terapie. (…)
Čemu by ho tento čas samoty strávený v římské nemocnici Gemelli a v Domě svaté Marty mohl naučit nebo by mohl objasnit?
Kardinál Victor Manuel Fernandez, papežův dlouholetý teologický poradce a nyní prefekt vatikánského Dikasteria pro nauku víry, se domnívá, že papeže čeká nová etapa pontifikátu.
„Má velkou schopnost se ze života a ze všeho, co přichází, učit, chápat krásu i v temných okamžicích,“ řekl nedávno argentinský kardinál novinářům. „Proto jsem si jist, že z této zkušenosti vzejde něco velmi krásného. Nevíme, co to bude, budou to překvapení papeže Františka.“
Jezuita James Hanvey řekl, že jezuitská tradice otevřenosti vůči světu bude mít na Františka jistě vliv i dál.
„Tato otevřenost a univerzalismus, vyznačující se zejména soucitem, jsou u papeže Františka jasně patrné a jsou nedílnou součástí zdrojů jeho pontifikátu,“ řekl Hanvey.
Dále uvedl, že když František tohoto období rekonvalescence využije k zamyšlení nad zdroji svého papežského poslání, mohl by se řídit důležitými ignaciánskými úvahami o vtělení a narození Páně. „Zde nás svatý Ignác vyzývá, abychom byli nablízku právě narozenému zranitelnému Kristu 'jako chudí nehodní služebníci', přesto pozorní k potřebám dítěte a jeho rodiny a připraveni jim posloužit jakýmkoli způsobem, který potřebují, i kdyby šlo o sebemenší gesto,“ řekl Hanvey. „Je v tom pocit vlastní nehodnosti, a přesto výsada být přítomen a sloužit. A tady je vidět něco z pokory ve službě, která charakterizuje i Františkův pontifikát.“
Toto chápání pokory, řekl Hanvey, je jádrem pochopení Františkova přístupu k „vládnutí“. František se snaží rozlišovat, kde je zapotřebí obrácení, a to jak na osobní, tak na strukturální úrovni. Toto rozlišování se pravděpodobně během jeho dlouhodobé hospitalizace a rekonvalescence jen prohloubilo.
Dominikánský kardinál Timothy Radcliffe na vlastní kůži poznal, jak náročné je znovu se zaměřit na svou službu po nemoci ohrožující život. Poté, co se v roce 2021 probral po sedmnáctihodinové operaci rakoviny čelisti, Radcliffe uvedl, že si vzpomíná, že byl „jen jedním tělem ležícím na oddělení s mnoha dalšími“. „Všechny mé nároky na důležitou identitu spisovatele, kazatele, kněze byly jako nic,“ řekl. „Bylo to jakoby „svlečení“. Ale také jsem si uvědomil, že každému z těch lidí, kteří tam leželi, se zdarma dostalo Pánovy lásky.“ Týden před svou diagnózou rakoviny se Radcliffe dohodl, že se svým polským spolubratrem, o. Lukaszem Popkem, napíše knihu o „vzájemných rozhovorech o rozhovorech v Bibli mezi Bohem a lidmi“.
Radcliffe vzpomínal, že na projektu pracoval během své dlouhé rekonvalescence a konfrontoval některé z nejproblematičtějších otázek Písma s novými poznatky, které získal díky času strávenému v modlitbě a rozjímání během svého zotavování.
„Otázky nechtějí jen informace. Nejlepší otázky jsou pozváním k hlubšímu životu, k sdílení života Boha a našich přátel,“ řekl. „V této chvíli života církve, kdy proti sobě stojí rozhněvané skupiny, které se navzájem obviňují a podezírají, se musíme navzájem oslovovat s nejhlubšími, palčivými otázkami v srdci, spíše prosit o pravdu než být arogantními zastánci „naší strany“.
„Sdílet své otázky není známkou slabosti, ale síly těch, kteří jsou na společné cestě,“ dodal Radcliffe.
Pro Františka byla touto cestou - a metodou řešení těchto napětí - synoda o synodalitě, probíhající proces, v jehož rámci jsou všichni katolíci na všech úrovních církve zváni, aby zvážili, jak by reforma jejích struktur mohla vést k větší inkluzi a participaci. Dokonce i z nemocničního lůžka František 15. března podepsal tříletý plán realizace synody, čímž zajistil, že zůstane prioritou celosvětové církve případně i po jeho smrti.
Poté, co se Radcliffe zotavil z rakoviny a dlouho nemohl mluvit, ho František pověřil funkcí kazatele na synodě, což je připomínkou toho, že i po nejtemnějších útrapách člověka stále čeká důležitá práce.
Elisabetta Piqué, argentinská novinářka, která Františka znala ještě předtím, než se stal papežem, řekla, že František má „tvrdohlavou, odhodlanou povahu“, která bude rozhodující pro zvládnutí toho, co ho - a církev - čeká.
„Pochopí, že během hospitalizace přežil dvě velké zdravotní krize, a uvědomí si, že ho tu Bůh chce,“ řekla Piqué.
Dále dodala, že psychologický přínos návratu domů do Vatikánu, jeho smysl pro humor a jezuitská spiritualita mu pomohou jeho další směřování rozeznat. Uvedla, že František je „motivován tím, že je pastýřem blízkým lidem v těžkých chvílích“.
Vatikán během jeho hospitalizace často upozorňoval novináře na to, že papež čte noviny. Piqué pak uvedla, že papež si bolestně uvědomuje, že „svět je polarizovaný, světoví lídři málo respektují právní stát a existují mocní a bohatí lidé, kteří zneužívají chudé a migranty“. To vše mu, jak předpověděla, „dodá sílu říct: ‚Můj hlas musí v této chvíli ještě zaznít‘.“
Vlastimil Kadlec, OMI
zdroj: National Catholic Reporter
foto: vatican.va