Trump: zneužití mariánského svátku

Pozorovatelé mezinárodní role Bílého domu, kteří se pravděpodobně soustředili na dokument National Security Strategy (Národní bezpečnostní strategie) z listopadu 2025, zveřejněný 4. prosince, věnovali jen malou pozornost Presidential Message on the Feast of the Immaculate Conception (Prezidentskému poselství ke svátku Neposkvrněného početí), které bylo zveřejněno 8. prosince.

Naopak, italské katolické tradicionalistické weby, jako Messainlatino.it a Timone, jej okamžitě přeložily a s nadšeným obdivem a velkou dávkou zbožného dojetí oslavovaly. Někteří, například zakladatel Popolo della Famiglia (Lid rodiny) Mario Adinolfi, zveřejnili příspěvek, ve kterém představuje poselství jako příkladný projev křesťanské sekularity, kterou evropské vlády opomíjejí a kterou jeho strana, která není náhodou zasvěcena Neposkvrněnému srdci Panny Marie, hodlá prosazovat.

***
Je pravděpodobné, že nadšení těchto kruhů vychází z toho, že vnímají tento příspěvek Donalda Trumpa jako jakousi nápravu urážky jejich mariolatrických přesvědčení, které se dopustil nedávný dokument Dikasteria pro nauku víry, který prohlásil za nevhodné přisuzovat Marii titul „spoluvykupitelka“.

Ale i mimo tradicionalistické kruhy – které navíc nejsou jednotné: některé americké weby, jako například National Catholic Register, vyjádřily výhrady k vyjádřením, která by mohla znamenat oslabení pro-life angažmá prezidenta – si Trumpovo poselství zaslouží pozornost. Zdá se totiž obtížné oba dokumenty, které během několika dní Bílý dům vydal, oddělovat.

Zatímco zpráva o strategii národní bezpečnosti potvrzuje – s jasnými geopolitickými důsledky (rozpad Evropské unie; znovuzavedení Monroeovy doktríny atd.) – že vojenská síla je kritériem, kterým americká vláda hodlá regulovat mezinárodní vztahy, text o Neposkvrněném početí ukazuje, že tato linie je doprovázena (a podporována) využíváním náboženské politiky, jejíž pilířem je také zneužívání symbolického dědictví katolicismu.

Samozřejmě nevíme, kdo dokument navrhl a poté připravil jeho znění. Lze předpokládat, že v procesu jeho přípravy hráli kromě Úřadu Bílého domu pro víru, zřízeného v únoru 2025, určitou roli také viceprezident Vance, který v roce 2019 konvertoval k tradicionalistické verzi katolicismu, a někteří členové americké církevní komunity, kteří mají na současnou administrativu úzké vazby. V každém případě je zřejmé, že Trump svým zveřejněním v podobě „prezidentského poselství“ převzal za jeho obsah plnou odpovědnost.

***
Prezident – kdysi presbyterián a poté evangelický christian reborn, ale v každém případě nejvyšší kněz amerického občanského náboženství – začíná prohlášením: „I recognize [tj. „oceňuji“, nikoli nepochopitelné „uznávám“ z překladů, které se objevily na tradicionalistických webech], každého Američana, který slaví 8. prosinec jako svatý den, kdy se ctí […] Maria, Ježíšova matka a jedna z největších biblických postav“.

Dále poznamenává, že katoličtí spoluobčané přiznávají Panně Marii zvláštní privilegium narození bez dědičného hříchu. Nakonec, připomínaje biblickou epizodu zvěstování, jí připisuje zásluhu za to, že pokorně přijala čin, který změnil běh lidských dějin. Toto odvolání se na Marii za účelem předmoderního překrývání dějin spásy s dějinami lidstva má zjevně za cíl sjednotit na základě křesťanského fundamentalismu rozdrobené církve a sekty přítomné v zemi.
Není to však jádrem dokumentu, které naopak nachází své konkrétní vyjádření ve dvou politických využitích mariánského kultu: na jedné straně v oslavě národního katolicismu, na straně druhé v náboženském ospravedlnění zahraniční politiky americké vlády.

První bod se odvíjí od připomenutí řady událostí, které spojují Marii se Spojenými státy: zasvěcení země Panně Marii prvním americkým biskupem, jezuitou Johnem Carrollem; připsání Panně Marii vojenského vítězství nad Brity v bitvě u New Orleans; výstavba baziliky zasvěcené Neposkvrněnému početí ve Washingtonu, která je největším katolickým kostelem v zemi; nespočetné množství vysokých škol, nemocnic, škol a univerzit, které nesou Mariino jméno; intenzivní mariánská úcta významných amerických svatých a blahoslavených.

Tyto události, které z historického hlediska mají samozřejmě konkrétní a specifická vysvětlení, jsou propojeny prostřednictvím sekularizované politizace tradičního prozřtelnostního výkladu historie. Jednotný klíč k interpretaci totiž neposkytuje triumf církve, ale blížící se 250. výročí „slavné americké nezávislosti”. Tato (údajná) řada událostí má totiž svědčit o Mariině roli při prosazování „míru, naděje a lásky ve Spojených státech amerických”.

***
Úcta k Panně Marii je tak prezentována jako náboženský prostředek, který umožnil soudržnost americké společnosti a vedl k plné integraci amerických katolíků do nového nezávislého státu, jehož zrod nachází právě v odkazu na tuto nebeskou postavu nadpřirozenou záruku. Nacionalizace mariánského kultu se však okamžitě promítá do mezinárodní politiky.

Poselství pokračuje připomenutím sochy Marie, královny míru, kterou nechal zhotovit Benedikt XV. během první světové války a která byla slavnostně odhalena v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě v srpnu 1918. Cílem je tak vybídnout k modlitbě k Panně Marii „za konec války a za novou a trvalou éru míru, prosperity a harmonie v Evropě a na celém světě“. Zjevné pokroucení iniciativy papeže Della Chiesa je tu zřejmé.

Papež, který se v zásadě držel doktríny spravedlivé války (zmírněné odkazem na „zbytečné zabíjení“, ale nikdy opuštěné), viděl v modlitbě vnitřní prostor, ve kterém měli věřící udržovat živé spojení mezi mírem a evangeliem a odmítat jakoukoli formu posvěcení válečného násilí.
V prezidentském poselství je modlitba k Marii naopak povolána k ospravedlnění toho mesiášského slibu míru a prosperity, který představuje volební program, jímž Trump oklamal značnou část zchudlého a naivního elektorátu. Skutečným základem této zdánlivě pacifistické náboženské ideologie je ve skutečnosti ospravedlnění války.

Svědčí o tom nejen každodenní Trumpův jazyk, urážlivý a násilný vůči jakékoli formě odlišnosti – přesně opačný než ten, který doporučuje Lev XIV. jako cestu k míru. Projevuje se to ale především v konkrétní politické praxi současné americké administrativy, která nasazuje veškerý svůj vojenský potenciál, aby dosáhla řešení současných konfliktů v souladu se zájmy amerických firem (v Evropě podporou Putinova útoku na Ukrajinu; na Blízkém východě podporou neokoloniálních praktik Netanjahuovy vlády).

***
Američtí biskupové nezapomněli prezidentovi, který poprvé v historii země veřejně oslavil svátek Neposkvrněného početí, poděkovat. Lze se ptát, zda v americké církvi existují protilátky schopné rozpoznat zneužití mariánské úcty, které odhaluje jemný, ale velmi nebezpečný pokus o identifikaci katolicismu s občanskou náboženskou vírou Spojených států, kterou současný prezident degradoval na sekulární politickou víru své vlády.

 autor:  Daniele Menozzi

 zdroj: setimananews.it; foto: unsplash.com