Podrobnější životopis sv. Evžena

Od narození po kněžské svěcení

1. srpna 1782
Evžen de Mazenod se v Aix-en-Provence narodil do šlechtické rodiny.

1791
Rodina de Mazenod prchá před Francouzskou revolucí do italského exilu (Nice – Turín – Benátky – Neapol – Palermo).

1795
Do Francie se vrací Evženova matka s jeho sestrou. Začíná rozpad manželství Evženových rodičů.

1802
Evženův návrat do Francie. Začíná období „nudy“, hledání sebe sama.

Velký pátek 1807
Evžen se při velkopátečních obřadech setkává před křížem s osobní Boží láskou. Poznává, že je hříšník, ale nade všechno milovaný. Tato zkušenost ho přivádí k rozhodnutí darovat Bohu svůj život: všechno pro Boha a jeho církev. Odkrývá své kněžské povolání.

1808
Evžen vstupuje do pařížského semináře Saint-Sulpice.

prosinec 1811
Evžen přijímá kněžské svěcení, odmítá post generálního vikáře i farní správu a vrací se do Aix-en-Provence, kde začíná pracovat s těmi nejopuštěnějšími:
- se sloužícími a posluhovačkami, kteří nemluvili francouzsky
- s obyčejnými rolníky
- s opuštěnými mladými z ulic
- s vězni
- s válečnými zajatci.

Od kázání pro chudé k papežskému schválení

1813
V kostele sv. Magdalény v Aix-en-Provence začíná kázat v provensálštině.

1813
Zakládá „Sdružení křesťanské mládeže“, společenství s velmi intenzivním programem duchovního života, ze kterého později vzejdou první obláti.

1814
Při službě zajatcům se nakazí tyfem, který ho málem připraví o život. Je jasné, že nemůže pokračovat dál sám ve stejném tempu a intenzivní službě.

25. ledna 1816
Evžen zakládá „Společenství misionářů Provensálska“, skupinu původně pěti diecézních kněží, kteří začínají žít společně a hlásat v okolí Aix lidové misie.

1818
Misionáři dostávají nabídku k otevření druhého domu. Evžen sepisuje první řeholi nově se rodícího společenství.

1. listopadu 1818
Komunita poprvé skládá řeholní sliby.

1823
Evženův strýc Fortuné de Mazenod je jmenován marseillským biskupem. Evžen a jeho věrný druh Tempier se stávají jeho generálními vikáři.

17. února 1826
Evžen de Mazenod získává v Římě od papeže Lva XII. papežské schválení své řeholní kongregace pod názvem Misionáři obláti P. Marie Neposkvrněné

Od krize po svatořečení

1829 – 1837
Pro Evžena i jeho mladou kongregaci probíhá období velké krize:
- nedostatek povolání
- vážná nemoc
- úmrtí několika Evženových blízkých spolubratří a příbuzných
- pronásledování ze strany státu
- nespravedlivé obvinění Evžena ve Vatikánu.

1837
Evžen je rehabilitován, usmiřuje se s vládou a je jmenován marseillským biskupem.

1841
Začíná období bohaté historie oblátských zahraničních misií:
-1841 Británie a Kanada
-1847 Spojené Státy a Srí Lanka
-1852 Jižní Afrika
-1856 Irsko…

21. května 1861
Evžen v Marseille umírá.

1975
Pavel VI. prohlašuje Evžena za blahoslaveného.

1995
Jan Pavel II. Evžena v Římě prohlašuje za svatého.