Eugenmeeting 24: návrat domů

Hallo a ahoj!
O svatodušním víkendu 18. - 20. května jsme se my, asociovaní oblátské Středoevropské provincie, sešli na našem každoročním Eugenmeetingu v Perninku.
V pátek večer jsme se sjeli ze všech koutů a klimatických pásem Německa a Česka. Zejména my z Německa jsme nebyli do místního počasí úplně vhodně oblečeni. Přijeli jsme ze slunce do mlhy... Ale nebylo to tak zlé, další den bude určitě teplejší a sušší! Skutečnost ale byla jiná. Jenže my jsme tu přece nebyli kvůli počasí!
Po večeři, kterou pro nás Maruška s Maruškou s láskou připravily, následovalo malé „jazykové okénko“: důležité věty, které jsme si procvičovali v obou našich jazycích. Například: „Dobrý večer, já jsem Hansi z Německa. Prosím jedno pivo“. Následovala první večerní modlitba a společné posezení.
Protože počasí mělo na druhý den ráno své vlastní plány, byl program po ranní modlitbě rychle změněn tak, abychom ho mohli strávit uvnitř. Šlo o práci s Písmem. Každý z nás si sám přečetl daný biblický text, rozjímal nad ním a všímal si, která věta nebo slovo se ho dotklo a jak zapadá do jeho současného života. Ve druhém kroku jsme se o tom ve dvojicích sdíleli. Bylo hlubokou zkušeností vidět, jak Boží slovo působí na každého jednotlivce a jak promlouvá do našich životů, do našich konkrétních situací. Před obědem jsme slavili eucharistii v nedalekém místním kostele.
Odpoledne, když déšť ustal a trochu vysvitlo slunce, jsme se společně vydali na nedaleké vřesoviště. Cesta byla příležitostí k mnoha rozhovorům a k žasnutí nad nádherným Božím stvořením.
Večer jsme slavili svatodušní vigilii. Je těžké vyjádřit slovy hutnost a ducha tohoto nádherného modlitebního setkání. Místnost byla vyzdobená a zalitá červeným světlem. Stejně jako tehdejší učedníci jsme společně seděli v jedné místnosti a modlili se Žalm 118, každý svým tempem a ve svém mateřském jazyce. Hukot a šumění Ducha svatého jsme mohli vnímat všemi smysly. Kromě toho nám bohoslužba a písně k Duchu svatému umožnily, abychom se všichni stali jedním.
Poté jsme společně strávili večer v uvolněné atmosféře, povídali si a hráli hry.
Na svatodušní neděli po ranní modlitbě všechny regionální skupinky asociovaných představily svou činnost a seznámily ostatní s novinkami. Poté jsme slavili eucharistii a venku jsme si udělali skupinové foto, protože někteří z nás museli už po obědě odjet.
Ti, kteří zůstali do pondělí, měli na programu výlet. Po obědě jsme se za vydatného deště vydali do Karlových Varů. Ale svatý Petr nám byl nakloněn, protože brzy po příjezdu se obloha vyjasnila a vyšlo slunce. A tak jsme si užili krásné odpoledne.
Na svatodušní pondělí naše skupina z dalekého Burla vyrazila hned po snídani na cestu domů. Každé setkání, ať už je jakkoli příjemné, jednou skončí...
Ale ať už se jako asociovaní setkáváme kdekoliv, vždy je to jako návrat domů k rodině. Na svatodušní pondělí tedy opět skončilo krásné setkání, ale všichni se již těšíme na říjnové setkání v Hünfeldu, kde se opět jako rodina sejdeme.
Martina Melles, německá asociovaná