Františkova nejdelší cesta ve světle 4 principů z Evangelii gaudium

Probíhající pouť papeže Františka (2. – 13. září) do Indonésie, Papui-Nové Guineje, Východního Timoru a Singapuru bude provázena nesčetnými a rozmanitými setkáními. Během celé cesty budou jistě patrné papežovy diplomatické priority počínaje jeho angažovaností v mezináboženském dialogu, který je leitmotivem tohoto pontifikátu. Jedním ze způsobů, jak tuto cestu nahlížet v celé její šíři, je podívat se na ni a uvažovat o ní prostřednictvím čtyř principů společenského soužití, které papež František nastínil v Evangelii gaudium (217-237). Realita každé ze čtyř zemí, do kterých papež zavítá, připomíná totiž jeden z těchto čtyř principů: jednota vítězí nad konfliktem, celek je nadřazen části, čas je nadřazen prostoru a skutečnost je nadřazena idejím. V téže apoštolské exhortaci (238-258) pak papež František vyjmenovává tři oblasti dialogu, které jsou klíčové pro úsilí o společné dobro: dialog se státy, se společností a s nekatolíky. Jeho současný itinerář je odrazem těchto priorit.


Indonésie: jednota a konflikt

Indonéský kardinál Ignatius Suharyo Hardjoatmodjo vysvětlil, že náboženská harmonie je cílem spojeným se samotnou nezávislostí země na Nizozemsku, které bylo dosaženo v roce 1945: „Naše vztahy s islámskou komunitou jsou opravdu dobré. A tyto harmonické vztahy sahají až do minulosti a přetrvávají od samého vzniku země.“ Je to způsob, jak upřednostnit společenskou jednotu před rozdělením. Například první indonéský vůdce, prezident Sukarno, podpořil v Jakartě výstavbu mešity na místě bývalého holandského hradu a přímo před katolickou katedrálou z r. 1900, aby tak vyjádřil přátelství mezi oběma náboženskými tradicemi. Nedávno byl k oběma stavbám přistavěn podzemní tunel, který je spojuje. Papež František navštíví jak katedrálu, tak mešitu Istiqlal, která je největší mešitou v jihovýchodní Asii. Podle údajů indonéského ministerstva pro náboženské záležitosti žije v Indonésii přibližně 242 milionů muslimů a 29 milionů křesťanů, z nichž 8,5 milionů jsou katolíci, přičemž toto číslo stále roste. Papež František tak pokračuje v budování stále pevnějších vztahů se sunnitským islámem, což je diplomatická priorita rozvíjená hned od roku 2013, kdy papež s velkou částí islámu zdědil poměrně narušené vztahy.



Papua-Nová Guinea: celek a část

Z 10 milionů obyvatel Papuy-Nové Guineje je více než 95 % křesťanů. Většina z nich patří k různým protestantským denominacím, zatímco katolická církev je považována za nejpočetnější náboženské společenství s přibližně 30 % věřících v zemi. Křesťanství se však různě prolíná s místními domorodými zvyky, což vede ke vzniku kulturně rozmanité církve. Místní církevní představitelé věnují mimořádnou pozornost otázkám životního prostředí a od zveřejnění dokumentu Laudato Si' považují ochranu životního prostředí za svou zvláštní prioritu. Aktivně vystupují proti těžbě nerostných surovin a odlesňování prováděnému obchodními společnostmi. Tato ochranářská činnost je vynikajícím dokladem toho, že celek je víc než jeho jednotlivé části. V Evangelii gaudium papež k popisu tohoto principu používá analogii s přírodou: „Je třeba stále rozšiřovat pohled, abychom rozpoznali větší dobro, které prospěje nám všem. Je to však třeba činit bez vytáček a bez ztráty vlastních kořenů. Je nezbytné zapustit kořeny do úrodné země a místních dějin, které jsou darem Božím“ (235).


Východní Timor: čas a prostor

Východní Timor, který získal nezávislost v roce 2002, je nyní zemí s nejvyšším procentem katolíků na světě. Do roku 1975 byl portugalskou kolonií, poté byl až do roku 1999 pod kontrolou Indonésie. Podle různých studií zemřelo v důsledku svévolných poprav, zmizení a hladomoru během indonéské vojenské okupace více než 170 000 lidí. V roce 1975 se ke katolické církvi hlásilo asi 20 % obyvatel, v roce 1998 to bylo již 95 %. Bylo tomu tak i proto, že církev měla blízko k národním aspiracím. Proces, kterým Východní Timor dosáhl nezávislosti, je vynikajícím příkladem uplatnění zásady vyložené papežem Františkem, že čas je nadřazen prostoru. Duch svatý může vstoupit do prostoru vytvořeného v čase; čas umožňuje růst důvěry a zrání řešení na místě. Jak píše papež František v Evangelii gaudium: „Tento princip umožňuje pracovat dlouhodobě, bez posedlosti okamžitými výsledky. Pomáhá trpělivě snášet obtížné a nepříznivé situace nebo změny plánů, které dynamičnost reality vynucuje“ (223).
 


Singapur: realita a idea

Díky hospodářské prosperitě a globální integraci je Singapur nejrozvinutější zemí, kterou papež při své cestě navštíví. Bude zde opět aktuální papežovo poselství o životním prostředí, stejně jako výzva k regulaci umělé inteligence. František se tím připojí ke kardinálu Williamu Goh Seng Chyeovi, prvnímu kardinálovi v historii země, kterého jmenoval v r. 2022 a který zasedá v singapurské prezidentské radě pro náboženskou harmonii a úzce spolupracuje s buddhistickou komunitou, největší náboženskou realitou v zemi. Papež František oceňuje výslovný závazek singapurských úřadů zaručit náboženskou svobodu a spolupracovat se všemi náboženstvími. Jak vysvětlil kardinál Goh: „Stát nás vnímá jako partnery. Jsme partnery vlády, protože jde o společné dobro lidí. Staráme se o duchovní potřeby, pomáháme vládě spravedlivě vládnout, vyjadřujeme své názory a vláda je nám za to velmi vděčná“. Papež oceňuje i to, že Singapur prosazuje zahraniční politiku, která se vyhýbá závislosti na jakékoli světové mocnosti, což odpovídá jeho vizi multipolárního světa, který respektuje autonomii kultur. Tuto vizi globalizace často popisuje metaforicky, když se uchyluje k obrazu mnohostěnu nebo fotbalového míče: všechny kultury by měly jako stěny mnohostěnu koexistovat a mít možnost vzkvétat, aniž by převládala homologizující dominance jednoho státu. Zásadou je při tom to, že skutečnost je větší než ideje. Jak vysvětluje Evangelii gaudium: „Je nebezpečné žít v říši pouhého slova, obrazu, sofismatu“ (231).

Vlastimil Kadlec, OMI
(zdroj: agenzia fides)