Lampionový průvod v Dolní Bělé

Ačkoli od lampionového průvodu uplynulo už několik dní, vzpomínka na ten večer stále jasně svítí v mém srdci. Světlo přirozeně upřednostňujeme před tmou, a toho večera v Dolní Bělé – obklopen měkkým svitem lampionů a smíchem lidí mladých i starších – jsem cítil, jak hluboce nás světlo spojuje.

Pocházím ze Srí Lanky, kde slunce štědře svítí každý den, a proto jsem si světla vždy vážil – nejen jako fyzického jevu, ale také jako symbolu radosti, naděje a jednoty. Když se v  Dolní Bělé sešly rodiny, děti i přátelé se svými lampiony, cítil jsem, jak se tato radost znovu rozlévá mezi námi. Kolem ohně jsme sdíleli příběhy, ozýval se smích a naše srdce se zahřívala. V tom jemném světle mizely všechny rozdíly – nebyly zde žádné bariéry ani rozdělení, jen prostá radost z toho, že jsme spolu.

Jako kněze mě nic netěší víc než pohled na farní zahradu plnou lidí a života. O to víc mě dojímá, když v jednom prostoru sdílí stejnou pohodu a světlo ti, kteří do kostela chodí pravidelně i ti, kteří přicházejí jen zřídka. Připomínají nám, že společenství se buduje nejen při formálních setkáních, ale také v těchto malých, radostných chvílích, kdy lidé přicházejí takoví jací jsou, a svobodně se dělí o to, co mají. Každý z nás v sobě svým vlastním způsobem nese jiskru božského světla.

Kéž tento duch světla a sounáležitosti dál září v Dolní Bělé – a připomíná nám, že když se setkáváme, smějeme a máme jeden druhého rádi, vnášíme do světa o něco více světla.

Janith OMI