Obláti, dominikáni, Hostýn a Pákistán

Minulý pátek jsem se s plzeňským dominikánem o. Vojtěchem Soudským vydal na „dálný východ“, a sice na Hostýn, místo mně dobře známé z mých kroměřížských dob. Konalo se tam setkání laického sdružení sv. Dominika, které mělo za téma „Jak dnes předávat víru?“
Pozvali mne tam naši farníci ze Všerub, kteří jsou také členy tohoto „třetího řádu“ a setkání na Hostýně spoluorganizovali. Mysleli si, že jako misionář oblát mám na dané téma co říct, a hlavně je zajímaly mé zkušenosti z misie v Pákistánu i ze služby vězeňského kaplana.
Musím přiznat, že jsem s přijetím této nabídky docela váhal. Nejen že by mi dva dny na cestách zase chyběly v mém už i tak dost našlapaném programu, ale otázkou bylo i to, jestli bych se neměl raději soustředit na své vlastní úkoly a na „oblátské věci“. K tomu se mi v pátek ráno zdálo, že na mne něco leze. Ale už bylo pozdě z toho vycouvat. A za svou ochotu jsem byl bohatě odměněn.
Zdá se, že můj vstup, který trval asi hodinu a který se skládal z přednášky a odpovědí na hojné otázky, přítomné oslovil. Ocenili jiný náhled a můj nadějeplný přístup. A pak tam navíc přijel i mladý a velmi sympatický dominikán z Pákistánu, který v současnosti studuje v Římě. Tak jsem mohl oprášit svou urdštinu a zavzpomínat na staré časy na misiích. Máme spoustu společných známých. Hned vytočil číslo pákistánského obláta, s kterým studoval a kterého jsem také ještě sám znal. A vím, že potom i ostatní přítomné při svých vstupech sám velmi oslovil.
Jsem za tuto zkušenost, která mi dala zakusit církev jako velkou rodinu různých národů a charismat, opravdu vděčný.
Günther, OMI