Od kořenů k budoucnosti

Na konci listopadu jsme se skupinou spolubratří z celé naší provincie prožili celý týden v našem mateřském domě v Aix-en-Provence. Blíží se dvousté výročí sepsání první oblátské řehole a u této příležitosti se vedení provincie rozhodlo zorganizovat pro spolubratry tuto „pouť“ ke kořenům. Většina z nás se do Aix dostala už několikrát, jen pro dva z účastníků šlo o úplnou premiéru. Ale ono je to vlastně vždycky jako poprvé. Člověk se ocitne tam, kde to všechno začalo. A to „všechno“ nejsou jen nějaké dávné abstraktní dějiny složené z dat a jmen, o kterých jste se dozvídali v noviciátu a v první formaci vůbec. Jde o váš životní příběh, o to, co prožíváte právě teď, o setkání s lidmi, kteří vám jsou svěřeni teď a tam, kde působíte, o rodinné vztahy s těmi bratřími, se kterými právě teď žijete v jedné komunitě. To všechno totiž stojí na té první skupině misionářů oblátů, kteří se kolem Evžena de Mazenod právě v Aix shromáždili a pustili se do dobrodružství, které je dnes dobrodružstvím vaším a dobrodružstvím dalších více než 3000 spolubratří po celém světě a dalších tisíců lidí sdílejících naši misijní a komunitní cestu. Je to tedy vždy nový údiv a nová vděčnost, které se vás na všech těch místech v Aix, v Marseille a okolí nutně zmocní. Zkrátka jako poprvé. A tentokrát to bylo všechno umocněno hlubokým sdílením se spolubratry, se kterými už více než 17 let žijeme v jedné Středoevropské provincii. K vytvoření opravdové jednoty a rodinných vazeb je třeba čas a kopa společných zkušeností. V Aix jsem zakoušel, že už rodinou jsme, a to nejen mezi Němci, Rakušany a Čechy, ale i se všemi spolubratřími, kteří u nás působí jako misionáři a pocházejí z dalekých zemí. Byl to návrat ke kořenům, ale také zkušenost silné přítomnosti a naděje pro zítřek.
Vlastimil, OMI

Do Aix-en-Provence a do Marseille jezdím vždy rád. Rád chodím po ulicích v Aix, zvláště po třídě Cours Mirabeau, kudy sv. Evžen, náš zakladatel, často chodíval. Rád navštěvuji a prohlížím si všechna ta místa v Aix, kde první obláti začínali svou misii, kázali v místním jazyce a byli zajedno s chudými. Rád stojím u moře v marseillském přístavu a dívám se na Mariinu sochu na Notre-Dame de la Garde, se kterou se všichni misionáři loučili, když lodí odjížděli na misie do různých částí světa. To mám vždy rád. Vždy se rád vracím k těmto kořenům svého oblátského života. Naposledy jsem tam byl jako oblátský scholastik, tentokrát jako oblátský kněz se všemi svými zkušenostmi, radostí, nadějí a také se svými obtížemi, pochybami a slabostmi. Byly to pro mě okamžiky, kdy jsem našeho zakladatele vnímal spíš jako otce a průvodce. Byla to doba léčení a radosti. Byl to tedy hodnotný čas, který jsem v těchto dnech zažil, a rád bych si jej někdy znovu zopakoval.
Janith, OMI

Byl jsem v Aix-en-Provence poprvé a odnáším si obrovský zážitek, velké povzbuzení a utvrzení na oblátské cestě. Nadchla mne Marseille, jak katedrála, kterou Evžen pečlivě plánoval, aby se tam všechny skupiny obyvatelstva mohly cítit jako doma, tak i chudinská čtvrť Le Panier, ve které první obláti působili. Krásná byla i atmosféra v našem společenství, ale také svědectví místní komunity v Aix, která nejen oživuje naše dědictví, nýbrž žije misie na nejživějším místě města.
Günther, OMI

Pro mě bylo Aix hlubokým časem společně žitého bratrství. Mohl jsem se dotýkat kořenů své duchovní rodiny. Být blízko našim otcům zakladatelům a koukat jim „pod prsty“. Také se mi splnil klukovský sen: jet francouzským rychlovlakem TGV. Moc také děkuji místní mezinárodní komunitě, která se o nás krásně starala.
Jiří, OMI