Vincenzo Paglia: Spravedlivá válka neexistuje!

Rozhovor s emeritním předsedou Papežské akademie života arcibiskupem Vincenzem Pagliou.

• Co říká nebo co by mohla říci morální teologie podle přístupu teologické etiky života o válce na Ukrajině?

Tato válka trvá již více než tři roky, aniž by bylo vidět světlo na konci tunelu. Naopak, v poslední době se zdá být jakýmsi krutým testem pro ostatní současné války: stále masivnější používání dronů odhaluje nepřijatelnost jakékoli moderní války. Umírají stále více civilisté. To by mělo vést k definitivnímu odsouzení války: je vždy nespravedlivá! A pak je tu ještě jeden aspekt k úvaze. Jde opět o konflikt v Evropě.

Nesmíme zapomínat, že v Evropě začaly i první dvě světové války, a tento konflikt – který také začal v Evropě – hrozí vyvolat „třetí“ světovou válku. Upozornil na to i italský prezident Sergio Mattarella. Stejně jako papež František.

Další věcí k úvaze je to, že jde znovu o konflikt mezi křesťanskými národy, který způsobuje nezměrné tragédie, jako je například málo zohledňovaný rozkol mezi konstantinopolským a moskevským patriarchátem. Evropští biskupové přitom „nemají žádný hlas“. Jediný papež, nejprve František a nyní Lev, nepřestává každou neděli dávat najevo svůj názor. Ptám se: neměli by evropští křesťané projevit své pobouření? Neriskujeme, že v tom necháme papeže samotného?

• A jaký názor by mohla morální teologie zaujmout k konfliktu na Blízkém východě?

Zde je situace možná ještě horší. Nad rámec politických úvah by věřící měli poukázat na riziko vážného poškození toho, co se od roku 1986 nazývá „duchem Assisi“, tedy schopností věřících různých náboženství setkávat se a vést dialog v míru a pro mír. Hrozí riziko, že extremističtí věřící, v tomto případě muslimové a židé, se stanou nástrojem politického násilí. Tři abrahámovská náboženství by měla prožít vnitřní vzepětí, aby mezi svými komunitami podpořila dialog a setkání.

Nemůžeme být rukojmími hrstky fanatických politiků. Musíme být odvážnější a jednat jednoznačně. Mír není jednou z možností, je to jediná možnost. A církev musí říci, že konflikty jsou skutečnou zradou Bible, evangelia a Koránu. Církev to může říci, protože se přiznala ke svým historickým vinám, od křížových výprav po schvalování otroctví a kolonialismu. Ale o to nejde. Jde o to, že je třeba mobilizovat 1,4 miliardy katolíků po celém světě. Jinak tu už nebude budoucnost pro nikoho.

• Může se tváří v tvář síle zbraní, tváří v tvář nevinným civilním obětem ještě hovořit o spravedlivé válce?

Jak jsem již řekl na začátku: „spravedlivá válka“ neexistuje. Ba co víc, řeknu vám: nikdy neexistovala. Každý konflikt má své vzdálené příčiny a když propukne, vidíme souhrn různých příčin, které se v průběhu let nahromadily. V některých případech je opravdu těžké „jasně“ rozlišit mezi agresorem a napadeným, jsou to dvě strany jedné mince. V každém případě válečná technologie – jak jsem zmínil na začátku – činí jakýkoli konflikt morálně nepřijatelným.

Don Luigi Sturzo měl pravdu, když vyzýval k zákazu války jako takové! Je třeba vrátit prostor multilateralismu, vyjednaným řešením, moudré politice, která má na srdci společné dobro, nikoli zvláštní dobro někoho na úkor někoho jiného. Politici se s tím potýkají a nacionalistická kultura vždy upřednostňuje „já“ (etnické nebo národnostní) před „my“ lidské společnosti.

Bohužel, válka je dnes jakoby legitimována. A znovu se prosazuje ekonomika, která jí vyhovuje. Je třeba dokázat opak. Pouze mír podporuje stabilní rozvoj. A důkazy existují. Mám na mysli jezuitského ekonoma Gaela Girauda, který v tomto smyslu publikoval poučné texty, nebo také ekonomku Marianu Mazzucato, která ukazuje alternativní cestu k dnešnímu kapitalismu. Pokud se těmito cestami nevydáme, zničíme se a nebude už chleba pro nikoho. I církev musí udělat více. Její úlohou – v duchu dona Sturza – je hlásat: každý konflikt je protizákonný.

• Papež se každý den, při každé příležitosti, vyjadřuje proti válce. Dělal to i papež František. Proč není stejné úsilí ze strany biskupů a zejména teologů?

Morální teologie mi dnes připadá velmi slabá. Není důrazná, není slyšet. Jistě, v posledních měsících nějaké debaty proběhly. Mám v italském prostředí na mysli např. Severina Dianicha, který loni vyzval teology, aby se k aktuálním tématům jasně vyjádřili. Nic jsem ale neviděl. I já jsem se pokusil přispět malým dílem s knihou Sperare in un mondo a pezzi (Naděje v rozdrobeném světě), kterou jsem napsal v dialogu s Domenicem Quiricem, abych se pokusil vnést slovo naděje do dnešní obtížné a úzkostné situace.

Od roku 2022 jsem se snažil, s iniciativou a výzvou některých teologů, podpořit seriózní čtení Fratelli Tutti a pomoci obnovit teologické myšlení. Jde o výzvu nejen věřícím, ale všem mužům a ženám dobré vůle. Jistě musíme udělat více. Jak víte, jsem nyní v důchodu, ale v těchto ústředních otázkách, které jsou nezbytné pro přežití celého lidstva, musí být církev odvážnější a kreativnější.

• Vzhledem k dramatům válek, hladu a nespravedlnosti, které jsou často s válkami spojeny, neměla by se morální teologie stát hlavní teologickou disciplínou? Co si myslíte o tomto tvrzení, vycházejícím právě z „Teologické etiky života“?

Reflexí obsaženou v Teologické etice života chtěla skupina teologů přehodnotit všechny aspekty morální teologie. Je to začátek. Povzbuzující byl papež František, který tuto práci velmi podporoval a povzbuzoval nás, abychom v ní pokračovali. Mě osobně dodával odvahu, abych nedbal na kritiku a pokračoval.

Souhlasím s vámi. Morální teologie musí znovu najít v teologické reflexi své místo. Jinak by perspektiva teologie vtělení neměla velký smysl, pokud nevidíme, že v jsme v Ježíšově lidství povoláni chovat se s trpělivostí, milosrdenstvím a pozorností. K čemu by byla svátostná teologie, kdyby se neuskutečnilo odpuštění a hluboká proměna srdcí? Zkrátka, je před námi ještě dlouhá cesta. Ale je nezbytné se na ni vydat a projít jí.

zdroj: settimananews.it

foto: unsplash.com