Maličkost? Ne tak úplně.

V letošní Papežské ročence (katalog statistik katolické církve – pozn. překl.), kterou jako obvykle vydalo nakladatelství Libreria Editrice Vaticana, je na stránce s tituly připsanými papeži Františkovi, římskému biskupovi, znovu uveden titul „patriarchy Západu“.
Toto označení se na příkaz Benedikta XVI. v seznamu papežských titulů v ročence neobjevovala od roku 2006.
Po tomto zrušení vydala tehdejší Papežská rada pro jednotu křesťanů, v jejímž čele stál kardinál Walter Kasper, prohlášení, v němž mimo jiné upřesnila, že titul „patriarcha Západu“ použil v roce 642 papež Theodor I. V papežské ročence se poprvé objevil v roce 1863.
„Termín 'Západ' není určen k označení církevního území, a nemůže být použit ani jako definice patriarchálního území,“ vysvětlovalo tehdy prohlášení. Proto by titul „patriarcha Západu“ popisoval zvláštní vztah římského biskupa k tomuto území a mohl by vyjadřovat zvláštní jurisdikci římského biskupa pro latinskou církev. V komuniké bylo zdůrazněno, že odstranění patriarchálního titulu vztahujícího se k římskému biskupovi neznamená možnost „nových papežských nároků“ vůči východním církvím, jak se v některých negativních reakcích teologů a představitelů pravoslavných církví na toto odstranění předpokládalo.
Rozhodnutí papeže Františka obnovit titul „patriarcha Západu“ může souviset s jeho důrazem na důležitost synodality a se starostlivostí o ekumenismus. Obojí vybízí k tomu, abychom se vždy ohlíželi zpět do prvních křesťanských staletí, kdy mezi církvemi neexistovaly dogmatické roztržky.
Titul „patriarcha Západu“ tak připomíná zkušenost prvního křesťanského tisíciletí, kdy pro své pouto, které je spojovalo s apoštolskou tradicí, hrálo navzdory své rozdílné historii a rozdílným duchovním důrazům důležitou roli pět sídel starověkého křesťanství: Řím, Konstantinopol, Alexandrie, Antiochie a Jeruzalém. Vztahy těchto pěti sídel, které byly ve vzájemném společenství (komuniu), se projevovaly jako strukturované také v praxi, kterou dějepisectví církve definuje jako „pentarchii“. Těchto pět sídel bylo i císařskými mocnostmi uznáváno za společně odpovědné „za ortodoxii víry a správu univerzální církve“.
V době, kdy se šíří konflikty a války, vidí papež František jako vhodnou příležitost k úsilí o obnovení jednoty a bratrství blížící se výročí Nicejského koncilu, který se konal v roce 325. Křesťané - jak navrhl papež František již 6. května 2022 - mají příležitost se sejít a oslavit 17 století od nicejského koncilu jako možnost nového začátku. A navíc právě v roce 2025 budou všichni křesťané slavit Velikonoce ve stejný den, v neděli 20. dubna.
31. března, kdy církve, které se řídí gregoriánským kalendářem, oslavily Velikonoční neděli, řekl konstantinopolský ekumenický patriarcha Bartoloměj I.: „Dnes nabývá univerzální poselství o Vzkříšení dalšího významu, neboť naši bratři a sestry, kteří nejsou pravoslavnými křesťany, slaví Vzkříšení našeho Pána z mrtvých, Svaté Velikonoce. (…) Prosíme Pána slávy, aby společné slavení Velikonoc, které nás čeká v nadcházejícím roce, nebylo pouhou šťastnou náhodou, náhodnou událostí, ale počátkem stanovení společného data jejich každoročního slavení východním a západním křesťanstvem“. Patriarcha Bartoloměj ve své promluvě také připomněl 1700. výročí svolání ekumenického koncilu v Niceji, který se mimo jiné také zabýval otázkou úpravy doby slavení Velikonoc. „Jsme optimističtí,“ dodal patriarcha, „protože na obou stranách existuje dobrá vůle a ochota. Protože ve skutečnosti je pohoršující slavit odděleně jedinečnou událost Zmrtvýchvstání jediného Pána.“
Vlastimil, OMI
(zdroj: podle Fides)