Role a postava kněze v menšinové církvi

Noviny ve Francii přinesly na konci června titulky: „Počet kněžských svěcení opět klesá“. Ale nebyly už na velmi nízké úrovni?
„Společnost, ze které nevycházejí kněží, je společností, která se již nechce rozmnožovat podle náboženského modelu své minulosti“, prohlásil před časem jezuita Joseph Moingt. Je zřejmé, že současný model kněze již nepřitahuje nové generace, s výjimkou některých menšin v omezených kruzích. Klerikálně orientovaná církev zřejmě nemá budoucnost.
Ve Francii bylo v 94 diecézích vysvěceno 90 mladých kněží (z toho 16 v Paříži a 10 ve Fréjus-Tolone). Tímto tempem bude za padesát let v 34 966 obcích maximálně 4 500 kněží, pokud se věk odchodu do důchodu nezmění a zůstane 75 let. V roce 1995 jich bylo 29 000. V Belgii, která má 8 diecézí a 3 577 farností, je pouze 26 belgických seminaristů. V roce 2023 bylo 10 svěcení a 6 odchodů. Za padesát let bude jeden kněz mít na starosti 12 „farností“, velkých i malých. Při svém svěcení řekl arcibiskup z Malines-Brusel Luc Terlinden: „Už nebudeme moci udržet farní síť v současné podobě. Budeme směřovat k rozptýleným centrům.“
Proč ale tolik mladých kněží odchází? Určitě hraje roli otázka dodržování celibátu, ale možná ještě více rozdíl mezi ochranným prostředím semináře a sekularizovanou společností, ve které jsou mladí kněží povoláni vykonávat své poslání. „Být dnes mladým knězem není zrovna procházka růžovým sadem,“ poznamenává Joël Spronck, rektor jediného semináře ve čtyřech belgických frankofonních diecézích, kde v sedmiletém studiu v současné době studuje pouze 12 belgických seminaristů.

Malé a stárnoucí shromáždění
Mezi 2 % a 4 % Francouzů a Belgičanů chodí alespoň jednou za měsíc na mši. Třetí generace, která opustila náboženské praktiky, již nekřtí své děti ani v kostele nepořádá pohřby. Zejména na venkově jsou nyní shromáždění věřících mnohem méně početná a starší. Být diecézním knězem znamená animovat tyto křesťanské komunity. Chladné kostely/církve, i když jsou plné, nebudou vzbuzovat povolání, stejně jako mléko nepřeteče, pokud nevaří, řekl belgický kardinál Danneels.
Kdy pochopíme, že „krize povolání“ je ve skutečnosti proměnou našich společenství v západních zemích? Menšinová církev nefunguje jako většinová církev, tvrdí sociolog Yann Raison du Cleuziou. A my jsme se již stali menšinou. Hodnoty a přesvědčení společnosti se již neshodují s našimi. Možná čtenář La Croix (katolický týdeník, pozn. překladatele) patří do prostředí, kde se církev ještě dnes může jevit jako většinová, ale již nyní je menšinovým prostředím.

Směrem k hluboké proměně
Jistě, je třeba připustit možnost nepředvídatelného. Ale není nepředvídatelné prostě hluboká a rychlá změna ve fungování této církve? Naši současníci očekávají vřelejší, srdečnější a bratrštější společenství. Pravděpodobně to budou menší společenství. Budou ještě vzbuzovat povolání jako kdysi? Určitě ne dost na to, aby udržela sociologické křesťanství. Naše společenství budou volitelná. Pokřtění budou pastýři jeden druhému! Nedávná synoda hovořila o „diferencované spoluzodpovědnosti”. Bude tedy nutné přehodnotit i roli kněze a jeho způsob života.
V našich zemích se církev stále více stává souborem „skupin“, mozaikou malých společenství s různými styly, inspirovaných evangeliem, ale se slabým vědomím, že jsou součástí něčeho většího. Mnoho věřících totiž nedůvěřuje instituci. Výzvou bude udržet mezi těmito společenstvími pouto.
A co eucharistie, tak podstatná v našich společenstvích? Vyžaduje, aby byla „předsedána“ v Kristově jménu. Mohu snít spolu s Fritzem Lobingerem? Tento Němec, bývalý misijní biskup v Jižní Africe, navrhl zavedení dvou typů kněžstva.
Jedno, nazývané „korintské“ (podle modelu praktikovaného Pavlem), pocházející z komunit: kněz může být ženatý a bude se věnovat na částečný úvazek animaci společenství a předsedání eucharistie. Nepůjde o sbor kněží složený z mladých lidí, kteří na cestu kněžství nastoupí v raném věku (což bude v budoucnu stále méně časté), ale zralých mužů vybraných společenstvím a představených biskupovi, který je vysvětí. Druhý typ kléru, tzv. „pavlovský“, pokud možno celibátní, bude naopak pracovat na plný úvazek, aby doprovázel společenství k církevní zralosti, udržoval mezi nimi živé pouto a animoval kněze jednotlivých společenství.
Vyvstává i další otázka, zda máme zůstat věrni modelu výlučně mužského kněžství, který je pro mnoho západních křesťanů již neudržitelný. Otázek je opravdu mnoho! Pravděpodobně nebude stačit jedna generace, abychom na ně odpověděli. Dnes ale musíme mít odvahu si je položit.

autor: Charles Delhez
zdroj: www.settimananews; foto: www.unsplash.com